Je to zajímavé. Myslela jsem, že rodiče většinou jásají, když jejich dítku vyraší v puse první zoubek. Kdežto u nás doma se stala věc zcela opačná - panička se mi dneska podívala do tlamičky a zavýskala radostí - VYPADL MI PRVNÍ ZUB!!! A další má namále. To je radosti  Jako by moje zoubky byly nějak na obtíž, nebo co. Už to vidím, jak mi budou denně ohmatávat dásně  Ale mám slíbeno, že teď budu obzvlášž zásobena žvýkacími věcičkami, aby mi bylo období přezubování ulehčeno.

Dělám velké pokroky i  co se týče vyprazdňovací hygieny - už pár dní po mně páníčci nemuseli nic vytírat, protože mi došlo, že se má čůrat venku (přispělo k tomu i to, že páníčci usoudili, že doba mého hájení pomalu končí a asi dvakrát mi za počůrání pěkně vynadali, no mám já to zapotřebí? Nemám, a tak čůrám venku). Páníčci jsou z toho nadšení, pochvalují si, jak si umím říct (ráno přímo ukázkově) a zároveň to se mnou pořád trénují. Ale občas jdu z extrému do extrému - v noci na včerejšek jsem prospala snad 8 hodin v kuse a naopak v noci na dnešek jsem paničku buzerovala ve čtvrt na 4 ráno, chtělo se mi děsně čůrat (a to už se nestalo snad měsíc).

Další moje proměna nastala v mazlení. Sice pořád s oblibou používám zoubky, ale strašně ráda se tulím, ňuňám, pusinkuju a u toho děěěěsně vrtím vrtulí. Moje nová úchylka spočívá v usilovném olizování krémů, které na sebe panička nanáší. Jakmile leze z koupelny, už na ni čekám s pohledem plným očekávání a nedám se sundat. Ať je to krém na nohy s měsíčkem lékařským (ten mám nejradši) nebo nějaký voňavý na ruce, nic se přede mnou nedá utajit. Jakmile vidím známý pohyb (ruce mazající krém), sedím před paničkou s labužnickým výrazem moc moc moc chci ochutnat  Pak nemám mít furt srajdičky.

Co se týká výživy, dostanu nové krmivo, a to First Mate (zítra nám ho mají dopravit domů). Doufám, že mi bude chutnat stejně jako Platinum. Páníčci se rozhodli mi nakonec papání vyměnit (ale nedali na žádná lobby veterinářů), protože momentálně jsem děsný prďoch (a když říkám děsný, myslím tím opravdu hmatatelné nedýchatelno, páníčci odpadávají a zakrývají si hlavy). Kromě toho jsem teď brown tricolor místo black tricolor, mám strašnou barvu, blé  Ono je to i tím, že kromě zoubků měním i srst, všude jsou chomáčky mé štěněcí vatičky a pomalu mi roste nová (snad černější). Takže nejspíš můj starý kožich zhnědne, zešedne, chcípne a upadne. Jo a včera jsem dostala dobrůtku na přilepšenou - flákotku syrového hovězího. Páníčci si naivně mysleli, že když mi dají kus vcelku, na chvíli se mě zbaví, protože se tím budu prožvejkávat. Nejdřív jsem si masíčko chtěla odnést do pelíšku, ale páníček mi to zakázal a vrátil mě zpátky k misce (jsou moc choulostiví, nechtěli mít interiér opatlaný hovězí krví nebo co). A u mističky jsem si měla hezky žvýkat. Ale kdeže!!! Během tří vteřin ve mně bifťour zmizel, a to bez kousání! Za velmi zajímavých a výmluvných zvuků jsem to do sebe nasoukala naráz  Páníčci mě doteď pozorují a čekají, kudy se ten balík masa vyvalí ven, protože to byl velice zajímavý trávicí úkaz.

A ještě jednou se pochválím - už vydržím sama doma 4 hodiny a bez loužičky!! Sice je potřeba změnit náš byteček v holobyteček (chodbičku na holochodbičku), ale vydržím  Minule, když ještě páníčci nebyli tak zběhlí v mém předsíňovém zanechávání, nechali bláhově na botníku krabici s bačkorama. Takže když se vrátili, válela jsem se šťastně v pelíšku plném pantoflí a jako bonus jsem jim ze skříně (kterou jsem si sama otevřela) vytahala krosny (které jsou, stejně jako všechny jejich batohy, mou velkou vášní). Mimochodem - páníček mě minule volal, zrovna když jsem byla navlečená v jeho baťohu. Chtěla jsem rychle přiběhnout, ale baťoh jsem měla pevně nasazen, takže jsem k němu přišla s báglem na zádech  

S páníčkem jsem na psím hřišti poprvé objevila kouzlo tunelu, který tam přinesly dvě pejskařky. Páníček mě tam nalákal na granulku a když jsem tam vlezla, chtěl to rychle oběhnout a zavolat si mě, abych to proběhla k němu tím tunelem. Ale já jsem rychložrout, takže než doběhl na konec, byla granulka dávno ve mně a já dávno z tunelu venku (ale tou samou stranou, kterou jsem tam velzla). Napodruhé se to ale povedlo  Z hřiště jsem přišla úúúplně zabahněná a oslintaná od mých štěněcích spolubojovníků (kdo nezná štěněcí hry, má tendenci každou chvíli hledat lékárničku nebo volat rovnou záchranku). Putovala jsem rovnou do vany a strávila tam nejmíň deset minut odbahňovací kůry. Jsem strašně hodná, vůbec jsem se nebránila a naopak to vypadalo, že si sprchu velice užívám (vodouch, no). Akorát když se mi panička nějak nešikovně ochomýtla kolem oušek, oklepala jsem se a černé kapičky nacházejí páníčci na zařízení koupelny ještě teď.

Co je ještě nového? No jsem dloooouhá, v noci když se převaluju, tak buď škrábu o zeď, nebo mám půlku těla pod postelí (a vlastně občas spím pod postelí celá). Dneska jsem si lehla pod páníčkův sušící se otevřený deštník, mám ráda tyhle temné koutky  A ještě se učím cvik VSTAŇ, poctivě klikáme a moc nás to všechny baví. To je asi tak všechno, zase písnu. Paaaac!