Na pár dní jsem se odmlčela, protože za a) před třemi dny jsem napsala dlooouhý článek, ale panička mi ho jedním ťuknutím komplet vymazala (vrrrr). Takže jsem málem hodila noťas z okna, a navíc jsem byla trochu zahořklá, takže jsem musela chvíli chladnout a zase chytit chuť do psaní (a odteď budu ukládat každou větu!). Za b) páníčci mají zkouškové, takže mě k noťasu moc nepustí a ani nemají čas opravovat mi chyby. Teď mě k tomu panička chvilku pustila, a tak můžu shrnout dění minulých dnů (moc uspořádané to nebude, děje se pořád něco, takže se mi to míchá).

Dnes, 14. 6. 2011,  jsou mi 4 měsíce  A tím pádem mám dvouměsíční výročí společného soužití s mými milovanými páníčky. Krásně jsme se spolu zabydleli, určili si pravidla (popravdě mi to přišlo jako trošku jednostranné určení pravidel, protože jsem si nevšimla, že bych si já mohla určit jedno jediné), už víceméně vím, co smím a co nesmím (a tak to zkouším a zkouším prolomit), a taky toho hodně umím. Například "vstaň" už mi docela jde, a taky mě páníčci všemožně odkládají se slovem "zůstaň" (před výtahem, přede dveřmi, ale i různě jak se jim zachce), přičemž mají ruku nastavenou jako policejní plácačku, je  to docela zábava. Občas se ale musím hodně přemáhat, ale o to jim zjevně jde  Když je hodně prudím třeba v kuchyni (miluju myčku narvanou špinavým nádobím!!!), tak mě odkážou za hranici kuchyně a obýváku a tam musim zůstat. Vyřešila jsem to tak, že si lehnu, a tím pádem mám aspoň nohy v kuchyni, když už tam nemůžu celá 

Zuby, které mi vypadly, byly do tří dnů nahrazeny novými, dle páníčků je to nějak rychle a zauvažovali o mém původu (jestli nejsem třeba žralok). Ale už koušu mnohem míň a snažím se to směrovat hlavně na své hračky, poněvadž páníčci mi svoje ruce a oblečení pořád nechtějí půjčovat. I když občas mi to stejně ujede a oni nestihnou uhnout  Hlavním cílem mého žvýkání jsou paniččiny vlasy, deka na gauči, páníčkovy boty a zábradlí na balkóně.

Další novinka je, že po mně byl pojmenován dámský intimní gel, z čehož mojí paničku málem ranila mrtvice, když viděla tu reklamu a páníček následně téměř spadl ze židle.  Kdyby po mně pojmenovali mrazák, tak by to nebylo tak zlý, ale hláška "moje intimita, moje Chilly", je skutečně velmi škodolibá, vzhledem k tomu, že já rozhodně nějakou intimitu nepodporuju. Sice vítám, že se páníčci mají rádi, ale občas se mezi ně musím nacpat, aby na mě nezapomněli   Páníčci se moji publicitu snaží brát sportovně, a tak mi občas řeknou gelíku, intimčo a podobně (ale když běží ta reklama, zní jejich smích trošku křečovitě). To už bych se rovnou mohla jmenovat Lactacydka nebo Rosalgína...

V pátek jsme měli nečekanou návštěvu - páníček odešel ven se mnou a vrátil se se sousedovic pejskem (který nám byl předtím ohlášen jako ztracený). Jenže soused nebyl doma, a tak u nás Čert (16 let, důstojný voříšek) strávil noc. Musím říct, že to byla zkouška mé trpělivosti, protože jsem musela držet na uzdě svě štěněcí hrací touhy. Přece jenom psí dědeček neměl na nějaké hups sem hups tam náladu. A tak jsem ho pozorně sledovala a byla jsem za velmi slušně vychovanou psí holčičku. Dokonce jsem v jeho přítomnosti venčila i usnula, což by dřív snad ani nebylo možné (viz společná cesta s bráchou Bascem). Holt jsem se trošku uklidnila no  Akorát páníčci se tu noc moc nevyspali, protože buď jsem se chodila já dívat na Čerta, nebo Čert na mě, přičemž jsme oba funěli, plácali  ťapkama (Čert navíc i oácskem) a oběma se nám zachtělo čůrat asi ve dvě ráno (no jakmile jsem moc v pohybu, stává se ze mě průtokáč). Jediné, co jsem Čertovi odepřela, byl vstup do mého pelíšku. Jakmile se k němu přiblížil, obloukem jsem milého staříka přeskočila, zapíchla se do pelíšku a koukala na něj tradičně pěkně odspodu

O víkendu jsem zase byla v restauraci na rodinném obědě a nevyčůrala jsem se, jupí (a to jsem měla učůraný víkend, což znamená snad každou hodinu louže). Spořádaně jsem spinkala a nabírala síly na pozdější řádění u babičky na zahradě, kde jsme s Almou a Arinkou lítaly do zemdlení. Doma jsem usnula hned za dveřmi, ani jsem se nedoplazila k misce s vodou  Jo a vlastně!! Cestou do Brandýsa, kde byl ten oběd, se panička poškorpila s řidičem autobusu (zase), protože se drze otázal, kde že má ten PES (no dovolte? Já jsem intimní gel Chilly!) náhubek?? Panička mu vysvětlila, že jsem štěně narvané v tašce, a že už spousta jeho kolegů řidičů a revizorů nám řekla, že takhle je to v naprostém pořádku (no, dejme tomu ), takže jaký pak náhubek?? Řidič zacouval a cestovala jsem gratis  (ale už to takhle dlouho nepůjde, dostanu vlastní lítačku neboli tramvajenku a bude to).

Jinak pořád chodím na psí hřiště, taky k jezírku do parku, víc chodím na volno a jsem moc šikovná  V neděli tam s námi byla i moje australská souputnička Ruby, která se na mě pořád moc netváří, ale ponechala mi všechny chlupy i končetiny. Inspirovala jsem se jejím příkladem a včera jsem poprvé prošla skoro celé jezírko (prošla, neproplavala, protože tam ubyla voda).

Pro dnešek je to všechno, zatím paaaac