A ještě jedna věc, kterou nesmím opomenout, i když bych se za ni měla spíš stydět: stal se ze mě obávaný honec běžců. Tedy nevím jestli obávaný, ale honec určitě. Páníčky málem ranila mrtvice - to jsme byli na výletě v Kunratickém lese, všechno bylo super, jedli jsme maliny (haha, kupované maliny jsme si přinesli do lesa , ale když my je milujeme a  na zahrádky babiček je daleko!), běhala jsem za šiškama a klacíčkama.... když tu náhle se zpoza stromu vyřítil žlutý trikot a v něm běžec! To byla jasná výzva ke hře, neztrácela jsem čas a hop za ním! Nic nepomohlo volání páníčků, byla jsem zkrátka v tranzu a uši jsem nechala na pěšině. Sportovec na mě řval KŠC a KŠÁ, ale kdepak já, štípala jsem ho do adidasek a hnala jak ovci (od čeho jsem ovčák??) a on přede mnou utíkal, aby nevypadl z tempa (nebo se mě opravdu bál, hehehe  ). Pak jsem ale dostala na zadek od paničky, které mě dostihla, načež jsem byla s ostudou připjata na vodítko, a tím výlet skončil. No budu se nad sebou muset zamyslet...