Ahoooj, tak po dlouhé době skládám písmenka. Nebyl vůbec čas, poněvadž jsme s páníčky absolvovali hned dvě dovolené za sebou! Jako první jsme jeli do Českého Švýcarska.  Tam jsem poprvé v životě bydlela v kempu v chatičce, spolu s páníčky a jejich kamarády (byla tam ještě Vlastička, Vítek, Lenička a pak přijela Péťa s Tomem). Automaticky jsem získala místo ve společném loži (spojili jsme postele k sobě a všech šest včetně mě si tam vegetilo). V noci jsem pilně hřála a ráno bystrým okem sledovala, kdo se budí, abych mu pomohla k plné bdělosti  Jednou jsem takhle uprostřed noci strčila nebohému spícímu Vítkovi svoje fousky přímo do nosu, to byl rád

 Chodila jsem na malé i větší procházky, například jsme hledali vlakové nádraží a já při té příležitosti vymetla veškeré louže, které se objevily na cestě, stylem vodní blechy (a pak se snažila obtisknout tlapky na nejbližší procházející osobu). Páníček byl lehce nemocen, tak zůstával na chatce a já někdy s ním. Bylo celkem vedro, tak mi to ani nevadilo a nuda to nebyla, protože jsem mohla blbnout s pejskem ze sousedství Tedíkem (který se mě snažil první den počůrat a pak mě porazit v našich štěněcích soubojích, ale to se mu nepodařilo, ba naopak jsem ho spíš  mlela já, a to byl už roční pejsek a větší než já  ). Jeden den jsem se účastnila i řádné túry do skal a na vyhlídky, skákala jsem po kamenech a kořenech jako kamzík a ještě jsem se zvládla vždycky vrátit a přepočítat si své lidské stádečko (páníček mi na louce schválně utíkal a bečel a já ho za to štípala a naháněla zpátky  ).

Pak jsem se taky koupala a plavala s paničkou v rybníku (ale jelikož tam byl pejsek a nosil klacíčky, měla těžkou konkurenci) a panička zase měla v zádech labutě, tak taky moc daleko neexpandovala. V chatičce jsem si žužlala vepřovou nohu, která dodala interiéru velmi přírodní kolorit a občas někoho vystrašila, když se jen tak válela na verandě  Hezky jsem si o ní masírovala dásně -  a to mi připomíná, že jsem na této dovolené přišla asi o třetinu zubů, z toho tři byly špičáky (a z toho mi jeden hrdinně vytrhl můj otrlý páníček).   

Všude jsem byla moc hodná, od austobusu po restaurace, akorát občas jsem ňufala, protože jsem se buď nudila nebo se mi stejskalo po páníčcích (koukat na ně, když hrají ping pong je opravdu utrpení). Naštěstí mají moc a moc hodné přátele, kteří se mě vždycky rádi ujali a pohlídali mě, vydrželi moje fňukání a xichtíky a ještě to vypadá, že mě mají rádi (a já je taky, už je poznám mezi ostatními lidmi a vítám je z dálky)  Užila jsem si s nimi se všemi moc pěkné večery, dokonce mi nevadila ani kytara a zpěv (kromě paniččina - ta když nasadí tón, hned jí skáču po hrdle, což je velké obveselení pro ostatní, ale velmi zdrcující pro paničku).

Ke konci pobytu přijelo štěňátko borderky, malinkatý tříměsíční pejsek, který ze mě ovšem byl celkem vyděšený a utíkal přede mnou (nevadí, já ho zase připlácla na zeď, aby utíkat nemohl  

Po příjezdu domů jsem se zkusila dostat velmi nenápadně zase do postele k páníčkům, protože v chatičce nám přece bylo tak dobře...Moc dobře vím, že doma do hajan nesmím, narozdíl od dovči, takže můj způsob byl velmi rafinovaný: měla jsem půlku těla na posteli, což mám dovoleno, a aniž bych jakkoli změnila svou velikost, podařilo se mi pomalilinku vysoukat na krajíček postele i zadní nohy, A UŽ JSEM BYLA V POSTELI!  Jenže čert aby spral tak všímavé páníčky, hned jsem zase musela dolů

Takové a jiné zážitky jsem měla v Českosaském Švýcarsku, fotky zde http://chillous.rajce.idnes.cz/Ceske_Svycarsko/ . Paaaac a hned napíšu, jaké to bylo na vodě