A je to tady! Stala jsem se zřejmě již oficiálně puberťákem.

Příznaky negativní:

Občasná hluchota

Klackovitost

Častá neochota

Polovičatost vykonání povelu

Říčný výraz (vypoulené oči, jazyk na triku, prostě magor od pohledu)

Nepřítomný výraz (panička mi něco říká a já jí hledím někam přes rameno, načež ji drze packou umlčuji)

Přiblblý výraz (když kradu, žužlám, cupuji)

Příznaky pozitivní:

Neuvěřitelná mazlivost a vtíravost

Oddanost

Koukám víc a víc moudře (i když...)

Nepokouším se zatím nic a nikoho oplodňovat (to by prý tak ještě scházelo)

Řešení:

Jelikož na každé procházce něco tropím (např. dnes jsem ostudně zaštěkala na přechodu na pána s berlemi), tahám, dělám fóry a než na něco pořádně zareaguju, trvá to věčnost (a navíc jsem dneska paničce vyrazila málem zuby při poloviční pusince a polovičním kousanci),  zavedli  mi páníčci přísnější režim. Nesmím na postel ani na gauč (ani předníma nohama). Polovičatý výkon cviku se nepočítá. Trošku mě přehlížejí, abych si nemyslela. Když jim nutím hračku, očividně na mě kašlou. Zato když si chtějí hrát oni, tak to jo, to já bych se zase přetrhla. Jakmile jen naznačím hru zubama, je konec hry i mazlení. Takže v podstatě dělají podobné věci jako dosud, ale u toho jsou jaksi přísnější a tváří se děsně vážně. Na překonání puberty mám prý přesně týden, pak mě posílají zpět do Plzně (jak se na mě těší paní chovatelka?? ). No nechci nic říkat, ale mě to zlobení bude určitě bavit déle než týden Paaaaac!

P.S.: Na Rajčeti přibydou fotky z psího hřiště. Páníčci mě obšťastnili frisbeečkem, takovým tím látkovým pro mimina. Neházejí to moc vysoko, abych si neublížila, ale i tak mě to moc baví, mnohem víc než balonky. I když dneska jsem na paničku koukala jak tele na nový vrata, když po mně chtěla, abych jí ten talířek přinesla nebo podala...jako bych to slyšela poprvé /no dneska jsem to opravdu slyšela poprvé/. Ještě včera  mi to přitom šlo samo. Čím to asi bude