Dneska jsem měla bááááááječný den!!! Ani nevím, čím začít, ale začíná to být dost zajímavé, co všechno se kolem mě děje. Nejen že bylo krásně teplo a sluníčko a prostě parádní jaro, ale navíc přijeli páníčci z Prahy a s nimi tetička Mária! Začalo to celkem nenápadně, obvyklé mazlení a juchání proběhlo, páníčci si snědli bezva segedín od paní chovatelky (to je chovatelský servis, co??) a pak jsme šli zase s bráškama, ségrama, mámou, tátou a tetou Kirou na dvoreček . Vyhrabali jsme si pěknou díru v rohu u zídky, tak jsme pak všichni vypadali jako krtci a museli nás odsud tahat za různé končetiny (hihi, za ocásky to holt nešlo).

No a co teprve potom!!! Já a další privilegovaní sourozenci - Bruno a Arsí jsme byli v náručích našich lidí odeseni k přehradě. Už ta cesta byla zážitek - potkali jsme spoustu aut, autobusů, tramvaje, kamióny - a já jsem se vůbec nebála (bodejť, ostatní se tvářili taky neohroženě, tak přece nebudu dělat ostudu)! Na travičce za městem už jsem si ťapala po svých blízko smečky a se stéblem v zubech jsem s klidem sledovala projíždějící nákladní vlak, což moji páníčci dojatě ocenili. A potom!!!! VODA!!! Moje vodomilné geny se začínají probouzet (díky, mami). Zatím jsem si smočila jen tlapky a vrtulku na konci těla, ale jak jsem tak viděla mámu, tátu a Kirču, tak jsem nabyla dojmu, že nezůstanu jen u toho a co nevidět ze mě bude plavec a možná i vodák.

Páníčci si mě hezky střežili a já už si je taky pomalu začínám pamatovat a hlídat (abych si je taky nepamatovala, když se mi každou chvíli zjeví nad pelechem). Páníčkovi jsem se batolila pěkně u nohy (občas i pod nohama) a když jsem se vzdálila od smečky, tak jsem se od něj nechala přemluvit k návratu (dlouho nás nebylo vidět a pak jsme svorně vyběhli z křoví). Už někdy poznám, když mě volají a pokud zrovna nedělám něco zábavnějšího (např. kutálení se v blátě), tak i přiběhnu. Tak nějak odevzdaně jsem si k nim pak šla odpočinout a usnula jsem jim u nohou (jsem holt už jejich).

Aby toho nebylo  málo, dostala jsem nový obojek!!! Trochu mě na krku iritoval, tak jsem se ho snažila sundat (ale vypadalo to, jako že se drbu). Nicméně pár kroků jsem v něm přece jen udělala. Za to jsem byla pochválena a zároveň ujištěna, že si na něj časem stejně budu muset zvyknout (takže asi to "drbání" prokoukli a stejně je mi to na houby).  Cestou domů o mně věděla půlka Plzně, protože jsem dostala hlad a musela jsem to všem náležitě oznámit. Mám pro to ale omluvu - jsou to geny ukecanosti (opět díky, mami).

Stejně jsme nakonec všichni byli mokří a obalení hlínou (včetně páníčků), protože dospěláci znají bezva hru na oklepávání vody poblíž lidí, válení se v listí a bodlácích a následné mazlení, což jsme se my malí velmi rychle naučili  Takže páníčci s tetou Máriou měli cestou domů celé kupé jenom pro sebe, jelikož s takovými hastroši nechtěl nikdo sdílet jeden uzavřený prostor. Fotky z dnešního zážitkového dne se objeví v galerii. A já se za 12 dní objevím v Praze!!!!!