Jedno musím nám australáčkům přiznat: jsme prostě úžasní!  Vědí to všichni ctění majitelé našeho pléměte. A čím víc je nás pohromadě, tím je tento fakt jasnější. Ovšem pozor - dlouhodobější i krátkodobé vystavení naší oslnivé společnosti může způsobit silnou závislost (která obvykle končí/pokračuje pořízením dalšího ausíka).

   A proč tento zdlouhavý úvod? Že by si páníčci pořídili nového chlupatého člena rodiny a já měla za úkol Vám to diplomaticky oznámit? I tato varianta se nabízí a jednou bude možná zrealizována, ale prozatím se páníčci oblažují jen mou maličkostí a dávky ostatních australáků fetují jen z bezpečné vzdálenosti. Zkrátka jsme si s paničkou udělaly tuto krásnou slunečnou středu výlet do naší milované Stromovky, kde jsem si dala dostaveníčko s mojí ségrou Bereničkou  Takže svou dávku si daly nejen naše paničky, ale i já se ségrou - není totiž nad hru dvou (a více) ausíčků, pozorování totožných myšlenkových pochodů, pohybů, zvuků, vylomenin, nápadů a kroutících se prdelek

   Výlet se více než podařil. Panička chtěla nejdřív jít jen asi tak na 2 hoďky, z nichž se potom stal půlden plný veselí. Zatímco naše paničky nadšeně povídaly a sdělovaly si poznatky o našem dosavadním vývoji, my se ségrou jsme se bavily po svém - kupříkladu došlo na koupání. Musím říct, že Berčí podědila více vodních genů než já. Skákala do vody za kachničkami úplně samozřejmě, zato já se musela osmělovat. Do vody jsem nakonec lezla taky ráda, ale jenom na kraj, o nějakém plavání nemohla být řeč. Navíc se mi lidi z břehu smáli, když jsem se pokoušela oklepat se už ve vodě (no a co, zkusit se má všechno, ne?). Postup sušení máme se ségrou shodný - vylezeme z vody, oklepeme se (zadeček s ocáskem na konec), vytřeme a vyválíme se v trávě, písku nebo bahně, dohoníme naše paničky, plnou silou se do nich opřeme a systematicky se utřeme o jejich kalhoty (po několika hodinách tohoto konání vyvstaly pochyby, jestli nás pustí do MHD). 

   S Berčí jsme si hrály velmi intenzivně, nezasvěcení lidé by řekli, že snad až drsně. Ty naše zvuky by tomu i nasvědčovaly, ale my na sebe nevrčíme proto, že se chceme zahubit. My na sebe vrčíme (bručíme, kvičíme, hudrujeme, atd.), protože jsme australáci. Největší uspokojení jsme nalezly v zubatém ohlodávání jedna druhé. A pak ty honičky! Bájo. Akorát jsem (ne)jednou zakopla a popojela se bradou po asfaltu, až tam po mně zůstala mokrá čára (ne snad mokrá od krve, nýbrž od vody, předtím jsem se smočila). 

   Takže jsme se dosyta vyběhaly po nádherných zelených a ještě ospalých pláních, kde jsme takhle zrána byly jen my a sem tam nějaký pejsek. Dokonce se k nám přidal další australáček Rusty, takže radost všech byla už trojnásobná  A jak se ráno měnilo v dopoledne a dopoledne v odpoledne, přibývalo lidí, pejsků a zážitků. Obě s Bereničkou jsme byly vzorné a poslouchaly naše paničky na slovo. Berenička je trošku odvážnější než já - neváhá zblízka omrknout nové lidi a pejsky. Já se spíš držím u paničky a do nové situace se vrhám s rozmyslem (a vždy připravena situaci urychleně opustit). Obě, jako správné ovčandy, máme natažené pomyslné elastické vlákno vedoucí od nás k příslušné paničce a z jakékoli vzdálenosti se samy od sebe vždy vracíme pro ujištění, že je vše v pořádku a panička na svém místě. Proto, když si Alice (panička Berči) odskočila na Toitoi, zůstala Berenička sedět před budkou jako přikovaná a věrně hlídala východ (nejen že tam byla zavřená její panička, ale měla tam přece skříplé i svoje elastické vlákno!).

   Potom jsme si šly posedět před hospůdku (ne že bychom si my dvě s Berýskem potřebovaly odpočinout, ale paničky očividně ano). Když si šly naše paní koupit nějakou dobrůtku dovnitř do bufíku, mohly jsme jít s nimi (dog friendly bufáč). Zatímco paničky svačily a opalovaly se, my jsme skotačily s ostatními pejsky, koukaly, co mají lidé u ostatních stolů dobrého a co jim už stačilo upadnout, jiní pejsci zase lustrovali kapsy našim paničkám, zkrátka idylka. Alice si pak šla koupit ještě něco dalšího na zub a zavřela za sebou dveře bufetu. To byla pro Berču výzva k okamžitému zjišťování, jak se k paničce co nejrychleji zase dostat (zde si můžete povšimnout, že nejen já jsem závislák). Měla to promyšlené: oběhla celý bufet, pronikla dovnitř zadním vchodem a snažila se proplížit kuchyní, což se jí nepovedlo, ale nakonec se s paničkou šťastně shledaly, když nějaký pán otevřel dveře bufáče a Berčí tam vlítla rychlostí světla. Zkrátka skvěle naplánovaná akce!

   Podobné zkoušce jsem byla vystavena i já, ale panička to ještě vymakala - zmizela mi v bufetu dřív, než jsem si vůbec všimla, že odchází (měla jsem zrovna nějaké vyřizování s pejskem, který šel kolem). Prostě jsem zvedla hlavu od hraní a koukám, panička nikde! Umíte si představit, co se ve mně odehrávalo. Ale pokud si myslíte, že jsem začala hystericky naříkat a pobíhat kolem, vyvedu Vás z omylu. Panička mě celou dobu pozorovala z okna bufetu (a jak sama říká, svedla vnitřní boj sama se sebou - měla sto chutí vykašlat se na zmrzlinu a dojít mě umačkat láskou - zase byla dojatá, znáte ji). A co viděla z okna? Čtěte, jak se chová rozumný a sečtělý pejsek: Rozhlédla jsem se několikrát kolem sebe v naději, že paničku někde zahlédnu. Když se to nestalo, došla jsem k jejím věcem odloženým na stolečku, očmuchala je a následně nasála vzduch i ze směru, kde panička zrovna byla. Pak jsem si sedla vedle místa, kde předtím seděla panička a s ušima úplně připláclýma k hlavě ji dojemně vyhlížela. Občas jsem se podívala na Alici všeříkajícím tázavým pohledem, jinak jsem bez hnutí čekala a čekala...přesně jako ten pejsek, který dostal od páníčka za úkol hlídat mu na nádraží boty (nebo tak něco) a pejsek tam pořád čekal a čekal a páníček se už nikdy nevrátil...  mezitím panička, utírajíc si slzy dojetí, vyšla z bufetu a proběhlo šťastné shledání plné (mých) skřeků a něžností.

   Doufám, že se nám takový krásný den plný pohybu, pejsků (už se jich skoro nebojím!), okusování se ségrou, přiměřeného množství vody, spousty zážitků a dalších australáčků, podaří ještě hodněkrát!

   Jo a do MHD nás pustili.

   Fotky z našeho sesterského shledání najdete na Rajčeti zde:  http://chillous.rajce.idnes.cz/Stromovka_s_Berenickou_28.3./

Paaac!