Stephenie Meyer

Nový Měsíc

 

 

ÚVOD

 

       Kniha má 464 stran a je druhou knihou ze ságy Twilight.

 

OBSAH

 

Kniha začíná v den kdy má Bella narozeniny, tedy 13. Září. Bellu trápí noční můra, obava, že jí Edward nebude chtít proměnit v upírku a ona zestárne, ale Edward bude navždy sedmnáctiletý. Z tohoto důvodu všem zakáže, aby jí dávaly dárky. Bohužel její přání se rozhodlo pár lidí ignorovat. Nejprve to by Charlie (její táta), který jí věnoval fotoaparát. Její maminka jí poslala album na fotky. Poté se setkala s Alicí, která pro ni měl taky dárek, ale Bella jí znovu zakázala, aby jí ho dala. Edward se ani nepokoušel popřát jí k narozeninám, protože věděl, že by jí to rozlobylo. S hrůzou zjistila, že pro ní Cullenovy přichystali oslavu a že tam bude muset jít, protože poslední narozeniny se u nich slavili Emmetovy a to v roce 1935 a tak se na to všichni těšili a ona je nechtěla zklamat. Celý den probíhal jako každý jiný za posledních několik měsíců co Bella s Edwardem chodila. Odpoledne jí Edward odvezl domů a společně se dívaly na Romea a Julii. Kolem sedmé přivezl Edward Bellu k němu domů, tedy do domu Cullenových. Cullenovy měly Bellu velmi rádi a tak byly z jejích narozenin nadšeni, narozdíl od ní. Bella rozbalovala jeden ze svých dárků, ale řízla se o stužku a než si stihla uvědomit, co se stalo, ležela na zemi v hromadě rozbitého křišťálu a před ní stál Edward a vrčel na Jaspera, který se ho snažil obejít a vysát z Belly krev. Jasper to nechtěl udělat, ale jelikož abstinoval nejkratší domu, bohužel se nedokázal ovládat tak jako ostatní. Emmet s Rosalii odvedli Jaspera a Carlisle (otec Edwarda a také doktor upír) Belle zašil ruku. Edward jí poté odvezl domů. Bella se tatínkovy pochlubila s novým autorádiem a řekla mu, že má ještě dva dárky, ale ty neví, co jsou, protože si je ještě nerozbalila. Pak šla nahoru do svého pokoje, kde na ni čekal Edward. Bella si rozbalila další dárek, byl to voucher na dvě letenky, pro Bellu a Edwarda do Jacksonvillu, kde by mohla navštívit svojí maminku s jejím manželem Phylem. Druhý dárek byl od Edwarda a bylo to CD, na kterém byla nahraná hudba, kterou složil, byla tam i Bellina ukolébavka, kterou jí broukal, pokaždé když nemohla spát. Vždy usnula. Bella začala brečet, když jí slyšela, byl to ten nejkrásnější dárek, který kdy, mohla dostat. Pak na něj promluvila.. ,, Pamatuješ, že jsem se rozhodla, že nechci, abys ignoroval moje narozeniny?" . ,,Ano" přitakal obezřetně. ,,No, říkala jsem si, že když mám pořád ještě ty narozeniny, tak bych chtěla, abys mé ještě líbal".  ,,Dnes večer jsi nenasytná". ,,Ano to jsem – ale prosím tě nedělej nic, co udělat nechceš" dodala uraženě. Zasmál se a pak si povzdychl...  ,,Bůh chraň, abych dělal něco, co dělat nechci." řekl s podivně zoufalým tónem. Tento polibek začal jako obvykle, Edward kladl velké hranice jejich tělesnému vztahu, protože se bál aby nepřekročil hranici svého sebeovládání a nezabil jí, a pak jako by se něco změnilo. Jeho polibek byl mnohé naléhavější. A pak když přestal, Bella se zhroutila na polštář, lapajíc po dechu, ale najednou se jí něco vybavilo v paměti, ale nedokázala to přesně pojmenovat. Už napůl spala, možná skoro úplně, když si uvědomila, co jí jeho polibek připomněl; na jaře když jí musel opustit, aby svedl Jamese z její stopy, tehdy jí políbil na rozloučenou a přitom nevěděl, kdy – nebo jestli vůbec – se spolu zase shledají. Ten dnešní polibek v sobě nesl ten samí bolestný podtón, ale proč, to si nedokázala vysvětlit. Ráno si Bella připadala absolutně příšerně. Špatně spala, ruka jí pálila a bolela ji hlava. A její náladu nezpravilo jak nevzrušený a odtažitý výraz měl Edward ve tváři. Celý den se Edward držel stranou, čas od času se zeptal na ruku a ona vždy zalhala. Jediné co z něj vytáhla, bylo to, že Alice je s Jasperem, a že Jasper odjel na nějakou dobu pryč. Slíbil jí, že zas přijde později večer. Podařilo se jí vyjet z parkoviště dřív, než jí naplno zachvátila panika. On prostě potřebuje čas, říkala si. Překoná to. Možná je smutný, že se mu rozutekla rodina. Dokázala se přemluvit k takovému klidu, že byla schopná vystoupit z auta a jít do obchodu. V práci se to vleklo. Úleva, kterou pocítila, když zabočila do její ulice a viděla Edwardovo stříbrné Volvo zaparkované u ní před domem byla ohromující, opojná. A hluboce jí znepokojovalo, že to tak je. Když vešla dovnitř, Edward seděl s Charliem u televize a koukali se na ní. To u Edwarda nebylo normální. Edward jí slíbil, že za ní hned přijde. Ještě chvilku na ně šokovaně zírala. Cítila jak se jí něco, možná panika, začíná vzdouvat do prsou. Utekla do kuchyně. Posadila se na židli, přitáhla si kolena pod bradu a objala je pažemi. Něco bylo velmi v nepořádku, možná to bylo horší, než si vůbec uvědomovala. Bella se vrátila do obýváku, zaváhala, ale pak si sedla vedle pohovky. Najednou dostala takový strach, že se jí roztřásly ruce. Přitáhla si je na břicho, aby je schovala, položila si bradu na kolena a nevidoucíma očima koukala před sebe. Nepohnula se ani o piď, koutkem oka viděla, jak Edward vstal. ,,Už bych měl jít domů" prohlásil. Šla Edwarda vyprovodit k domovním dveřím. Zamířil přímo ke svému autu. ,,Zůstaneš tu?" zeptala se bez stopy naděje v hlase. Tušila, co jí odpoví, takže jí to tolik nebolelo. ,,Dnes v noci ne." Neptala se na důvod a on odjel. Druhý den se snažila soustředit na něco jiného, než na to že se z toho Edward přes noc zjevně nedostal. Společně ze strachu začala cítit netrpělivost. Jak dlouho to může trvat? Trvalo to celé dopoledne. Kráčel tiše vedle ní a zdálo se, že se na ni ani nedívá. U oběda mlčení pokračovalo. Měla pocit, že snad každou chvíli začne křičet. Po škole jí Edward mlčky doprovodil zpátky na parkoviště. Bella musela zas do práce. Když zastavila před domem jeho auto už stálo zaparkované na Charlieho místě. To bylo špatné znamení. Neměl v úmyslu u ní zůstat. ,, Pod se semnou projít" navrhl lhostejným tónem v hlase a vzal jí za ruku. To se jí nelíbilo, to bylo zlé, moc zlé, opakoval jí v hlavě nějaký hlas. Neochotně ho následovala a snažila se přemýšlet navzdory panice, která se jí zmocňovala. Tohle přece chtěla, promluvit si, ale dusila jí panika. Ušli jen pár kroků, na kraj lesa, stále viděla na dům. Edward se opřel o strom a upřeně se na ní zadíval. Jeho výraz byl nečitelný. Zhluboka se nadechl. ,,Bello, odjíždíme".,,Proč teď? Příští rok",, Bello, je na čase, konec konců jak dlouho ještě můžeme ve Forks zůstat? Carlisle vypadá stěží na třicet a tvrdí o sobě, že mu je třicet tři. Stejně bychom brzy museli začít znovu někde jinde." Jeho odpověď jí zmátla. Myslela si, že důvod k odjezdu je ten, aby jeho rodina mohla žít v klidu. Proč musíme odejít mi dva, když jdou oni? Zírala jsem na něj a snažila se pochopit jak to myslí. Chladně mi oplácel upřený pohled. ,,Když jsi řekla ODJÍŽDÍME ..." zašeptala. ,, Měl jsem na mysli sebe a svou rodinu." Rozhodným tónem vyslovil pečlivě každé slovo. ,,Můj svět pro tebe není!" prohlásil nesmlouvavě. ,,Tys mi to slíbil, ve Phoenixu jsi mi slíbil, že zůstaneš!" ,,Pokud to pro tebe bude to nejlepší" přerušil jí, aby jí opravil. ,,NE, tady jde o mou duši nebo ne?" křičela plná zuřivosti, slova z ní přímo vybuchovala – přesto to pořád znělo jako nářek. ,,Carlisle mi o tom říkal, ale mě je to jedno, Edwarde. Mně je to jedno! Můžeš mít mou duši, já o ni bez tebe nestojím – už je tvoje!" ,,Bello, nechci, abys se mnou odešla" Pronášel ta slova pomalu a pečlivě.  ,,Ty .... mě .... nechceš?" zkusila říct a zmátlo jí, jak ta slova divně znějí, seřazená takhle za sebou. ,,Ne" nedokázala si uvědomit co říká, stále to nedávalo žádný smysl. ,,NE" promluvila teď šeptem, pomalu začala chápat a to pochopení jí začalo proudit v žilách jako kyselina. ,,Nedělej to" hlesla, mlčky se na ní díval a ona z jeho očí vyčetla že je už na její slova pozdě, on už se rozhodl. ,,Nehodíš se ke mě Bello" Musela se jí rozklepat kolena, protože stromy kolem se najednou začaly třást. V uších jí hučelo, jak se jí krev rozbušila rychleji než normálně. Jeho hlas zněl z větší dálky. ,,Sbohem Bello." Rozloučil se zase tím tichým klidným hlasem. ,,Počkej!" ale on byl pryč. Musela se udržet v pohybu. Kdyby ho přestala hledat bylo by to všechno pryč. Láska, život, smysl bytí.... všechno pryč. Často klopýtala a jak se stmívalo, čím dál častěji padala. Nakonec zůstala ležet. Dlouho byla tma. Pak zaslechla volat někoho, nějaké lidi, kteří křičeli její jméno. Chtěla odpovědět, ale byla jako omámená. Volání mezitím ustalo. Pak jí někdo našel a odnesl jí domů. Bella usnula, ale když se probudila  ptal se ji otec. ,,Bello? Bello, on tě nechal samotnou v lese, vid?" vyhnula se jeho otázce ,,Jak si věděl, kde mě máš hledat?" ,,Z toho tvého vzkazu přece" odpověděl překvapeně. Najednou vstala a utíkala do pokoje. Někdo nechal v domě Charliemu vzkaz. Vrhla se do svého pokoje. Všechno zmizelo, všechny dary od Cullenových, všechny fotky, všechny vzpomínky. Bella ucítila hladkou dřevěnou podlahu pod koleny, pak pod dlaněmi a pak jí najednou tlačila na kůži na tváři. Doufala, že omdlévá, ale k jejímu zklamání vědomí neztrácela. Vlny bolesti, které do ní předtím jenom narážely, teď dosáhly svého vrcholu, převalili se jí přes hlavu a stáhly jí pod sebe.

Už se nevynořila.

Říjen

Listopad

Prosinec

Leden

 

 

 

Bella byla úplně mimo, jednoho dne jí táta řekl, že už to takhle dál nejde a tak mu Bella slíbila, že si někam vyjde s nějako kamarádkou. Bella se domluvila s Jessicou, že půjdou do kina. Po kině se rozhodli, že se půjdou najíst. Jessica neustále o něčem mluvila, ale najednou bylo ticho, chvilku jí trvalo, než jí došlo, proč je ticho. Jessica přestala mluvit. Přes ulici byl jeden podnik a o zeď vedle dveří se opíraly čtyři muži. Zírala na ně, myslela si, že je zná, že jsou to ti samí, co jí kdysi obtěžovali. Kráčela vpřed, krok za krokem, nevěděla proč, ale ta neurčitá hrozba, kterou ti muži představovali, jí k nim přitahovala. V žilách jí kolovalo něco, co nebylo v jejím těle už dlouho přítomno. Adrenalin, neviděla důvod proč se bát. ,,Bello, zbláznila ses?" zašeptala Jessica. Ta otázka jí zaujala, ale teď nad ní nehodlala přemýšlet. ,,Běž se najíst, za chviličku tě dohoním" pobízela Jess a otočila se zpátky k mužům. ,,Bello, okamžitě toho nech!" Svaly jí na místě ztuhly a zůstala stát jako přimražená. Nebyl to Jessičin hlas, byl to jeho hlas – hlas hebký jako samet, ale přesto zlostný. V okamžiku, kdy slyšela jeho hlas bylo všechno velmi jasné a ostré. Bylo to jako kdyby se vynořila z nějakého tmavého bazénu. A tak se Bella vynořila. Když jela domu, všimla se, že někdo prodává dvě staré motorky a blesklo jí hlavou, jestli je něco nezodpovědné a hloupé tak je to koupit si dvě motorky. Motorky byly nefunkční, ale Bella znala jednoho automechanika a tak doufala  že by si s motorkami poradil. Ten automechanik by Jacob Black a Bella mu je dala opravit a slíbila mu, že si za odměnu může jednu nechat. Chodila k němu ve svém volném čase. Uběhla dlouhý čas, než je spravili a mezi tím ve velmi skamaradily. Bella se hodlala rozjet na motorce, a jak čekala, ozval se ten sametový hlas, hlas který jí nabádal, aby to nedělala. Byla šťastná. Několik dalších týdnů se Bella stýkala s Jacobem dál. Pak Bella chytila žaludeční vyrózu, když jí bylo líp volala Jacobovy, ale ten se jí už pak neozval. Billy (Jacobovo táta) ho zapíral, a tvrdil, že je Jacob nemocný. Jednoho dne jel Belly táta na ryby a Bella se rozhodla, že prostě nemůže zůstat doma. Rozhodla se, že se bude procházet v lese, aby se neztratila, šla podle mapy a kompasu. Šla dál, a najednou došla opravdu na to samé místo, na tu louku, tím si byla okamžitě jistá. Nikdy neviděla jinou tak symetrickou mýtinu. Bylo to, to samé místo, ale nebylo tam to, co hledala. Zklamání jí zasáhlo téměř okamžitě poté, co si uvědomila, že to místo našla. Svezla se po zemi tam, kde stála a začínala lapat po dechu. Hlava se jí omráčeně točila. Ale byla ráda, že tu louku objevila sama, to slovo si opakovala s ponurým uspokojením. Navzdory bolesti se vyškrábala na nohy, téměř v tom samém okamžiku na severním konci mýtiny vystoupila ze stínu nějaká postava. Ve vteřině se v ní vystřídalo několik emocí. Když jí oči zaostřili na tu nehybnou postavu  a viděla, jak stojí naprosto bez pohnuti a jak bledou kůži má, zalomcoval s ní nával pronikavé naděje. Zlomysně jej potlačila a pak musela snášet stejně ostré šlehání bolesti, když pohledem přejela k obličeji pod černými vlasy, který ovšem nepatřil tomu, koho chtěla vidět. Následoval strach, tohle nebyl obličej, po kterém tesknila, a byl dost blízko, aby poznala kdo to je. A nakonec, jako poslední jí proniklo poznání. ,,Laurente!" zavolala s překvapenou radostí. Byla to nerozumná reakce. ,,Bello?" zeptal se. ,,Co tady děláte? Myslela jsem, že jste se odstěhoval na Aljašku?" ,,Máš pravdu, opravdu jsem odjel na Aljašku, ale když jsem našel dům Cullenových prázdný, myslel jsem, že se přestěhovaly." ,,Oni se opravdu odstěhovaly" odpověděla, ale takhle nahlas řečeno jí to bolelo. ,,Jezdí často na návštěvu?" zeptal se a pomalu se začal k ni přesouvat. Ustoupila o krok zpátky. ,,Lži" zašeptal úzkostně ten krásný sametový hlas v její paměti. Udělala, co jí ten hlas napověděl. ,,Tu a tam." Snažila se, aby jej hlas působil uvolněně. Laurent udělal krok k ní. Hlas v její hlavě odpověděl zavrčením. ,, Tak co nového v Denali? Carlisle říkal, že bydlíte s Tanyou?" hlas jí přeskakoval až moc vysoko. ,,Mám Tanyu moc rád." prohlásil ,, A její sestru Annu ještě víc, ale ta omezení se těžko dodržují... já občas podvádím." spiklenecky se usmál. Bella nemohla polknout ,,Och" řekla se slabým hlasem ,,Jasper s tím má také problémy" ,,nehýbej se" zašeptal ten sametový hlas. Bylo to těžké, ale udělala, co jí říkal. ,,Vážně?" Zdálo se, že to Laurenta zaujalo. ,,Tak proto odjeli?" ,,Ne, Jasper je doma opatrnější" ,,Ano" souhlasil Laurent ,,to já taky" krok vpřed který teď učinil byl naprosto vědomí. ,,Našla vás vůbec Victoria?" zeptala se bez dechu, jak se zoufale snažila ho převést na jinou myšlenu. ,,Ano" odpověděl a zaváhal než udělal další krok. ,,Vlastně jsem sem přišel, abych jí prokázal službu....zašklebil se........tohle jí zrovna nepotěší" ,,A co?" zeptala se a vyzvala ho tak k pokračování. Využila jeho nepozornosti a o krok ustoupila. Podíval se zpátky a usmál se, v tu chvíli vypadal jako černovlasý anděl. ,,Když tě zabiju" odpověděl se svůdným zapředením. Zapotácela se o další krok vzad. ,,Chtěla se to nechat pro sebe" pokračoval vesele ,,Ona je tak nějak na tebe rozzlobená Bello" ,,Na mě?" vypískla ,, Já vím, mě to taky připadá trochu starosvětské. Ale James byl její druh a tvůj Edward ji ho zabyl." Další rána, další trhlina v hrudi. Zamračil se ,,Stejně si myslím, že se bude zlobit" ,,Tak co kdybychom na ní počkaly?" vypravila ze sebe ,,Podívej se na to takhle Bello, máš velké štěstí, že jsem tě našel já." ,,Vážně?" ušklíbla se a couvla o další krok. Laurent šel za ní. ,,Ano" ujistil jí ,, budu velmi rychlí, ale kdybys věděla, co si pro tebe chystala Bello....přísahám, že mi za tohle budeš děkovat." Zírala na něj v hrůze ,,Zbíhají se mi sliny" zopakoval a zhluboka se nadechl. V tu chvíli se tam objevil ohromný tvor – vysoký jako kůň, ale mohutnější a mnohem svalnatější. Byl to vlk. Později se Bella dozvěděla, že to byl Jacob a ti ostatní vlkodlaci byly jeho kamarádi z rezervace. Čas utíkal a Bella s nimi trávila mnoho času, tedy alespoň toho, kdy byly lidé. Jednoho dne se nudila a tak se šla projít, došla na pláž, ale už jí to všechno otravovalo, procházela se tu sama tak často že už to tu zná nazpaměť. Potřebovala slyšet Edwardův hlas. Probírala se vzpomínkami a vzpomněla si jak Jacob a jeho kamarádi skákaly z útesu dolů a rozhodla se, že to udělá taky. Stoupla si na vrchol skály a čekala, až ho uslyší, a slyšela ho, byl rozlomený, ale ona se rozhodla tak jako kdysi on když jí opustil a vrhla se z útesu. Ve vodě jí strhly boční proudy, ale naštěstí jí Jacob vytáhle ven. Chvíli nemohla dýchat, ale pak se jí udělalo lépe a tak jí Jacob odvezl domů. Když přijížděli k ní domů tak bylo u ní na příjezdové cestě zaparkované cizí auto. Byl to Mercedes S55 AMG a Bella moc dobře věděla čí je, znala každý detail toho auta, vůni sedaček, všechno. Bylo to auto Carlislea Cullena. Běžela ke dveřím a dveře se jí třásly, když je odemykala. V chodbě byla tma, ale ještě než našla vypínač se světlo rozsvítilo. Nepřirozeně bíla, klidná s velkýma černýma očima upřenýma do jejího obličeje, čekala její návštěva uprostřed chodby, krásná nad všechno pomyšlení. Na vteřinu se jí roztřásla kolena a málem upadla. Pak se na ní vrhla ,,Alice, ach, Alice!" zavolala, jak do ní narazila. Zapomněla, jak je tvrdá, bylo to jako naběhnout po hlavě do betonové stěny. Všechno jí řekla, a pak jí Bella přemluvila, aby u nich spala, což lépe řečeno pokyn k tomu aby u nich zůstala, protože upíři nikdy nespí, ale byla to verze pro tátu Belly. Když se Bella ráno probudila, slyšela Charlieho, jak Alici popisuje co se dělo když všichni odešly. Že byla Bella jako kdyby někdo umřel. Ano s tím Bella souhlasila, bylo to jako kdyby umřela její duše. Pak tatínek popisoval, jak se chovala, že se vrátila do školy, do práce, jedla a spala, dělala domácí úkoly. Ale že už neposlouchala žádnou hudbu, našel hromadu rozbitých cédéček, nečetla si, nezůstávala v místnosti, kde byla zapnutá televize, vyhýbala se všemu, co by jí připomínalo Edvarda. Charlie odešel na pohřeb Harryho a Bella se dala do úklidu a přitom si povídala s Alicí. Rozezvoňil se zvonek a Alice přesně věděla kdo to je, jelikož neviděla v budoucnosti vlkodlaky, věděla, že to bude Jacob. Bella u šla otevřít. Mluvila s ním, ale najednou zazvonil telefon. Jacob ho vzal a myslel si, že mluví s doktorem Cullenem a tak mu řekl, že je Charlie na pohřbu, ale neřekl mu na čím pohřbu. Jenže pak se ukázalo, že to nebyl Carlisle ale Edward a že si myslí, že je Bella mrtvá a je na cestě do Voltery (do Italského města) za starou upírskou rodinou Volturiovými a jde je požádat o to aby ho zabily protože už nechce dá žít. A tak jede Bella s Alicí do Voltery aby zachránily Edwarda. Edward bude stát ve stínu pod hodinami a přesně ve dvanáct hodin vyjde na slunce, aby ho lidé vydělí jak vypadá na slunci a poznali tak že je upír. Věděl, že pokud to udělá tak ho Volturiovy zabijí. Belle se podaří Edwarda přesvědčiv, že je na živu a za doprovodu stráži Volturiových jdou do podzemí za Arem. Tam s ním všichni tři, tedy Alice, Bella a Edward mluvili a on ji řekl, že jsou volní, ale jen Alice a Edward, Bella ne protože toho ví hodně, pokud ovšem není Edward rozhodnut jí dát nesmrtelnost, Edward by to v životě neudělal a tak Arovy Alice ukázala své vidění a to že bude Bella v budoucnosti upírka. Pak se vrátily domů a Belly táta hrozně zuřil. Když se Bella po dlouhém spínku probudila, Edward tam samozřejmě byl. Bella ale nechtěla věřit tomu, že je živá, a když jí Edward přesvědčil, že je živá, nevěřila mu, že se jí jen nezdá. On se jí začal okamžitě omlouvat za to, že jí opustil, a že jí nechal, aby se kamarádila s vlkodlaky, ale Bella ho přerušila. ,,Přestaň," ,,Edwarde" jeho jméno jí pálilo v krku ,, nemůžeš přebírat zodpovědnost za věci, které se mi staly, tenhle pocit viny – nemůžeš dovolit, aby ti ovládl život. A pak i kdybych skočila s toho útesu s úmyslem se zabít, byla by to moje volba, né tvoje chyba! Já vým že to patří k tvé povaze, ale nemůžeš" ,,Isabelo Marie Swanová," zašeptal a po tváři mu přejel ten nejpodivnější výraz, vypadal téměř rozzlobeně. ,,Vážně si myslíš, že jsem požádal Volturiovy aby mě zabyly jenom proto, že sem se cítil provinile?" To nechápala. ,,A né snad?" ,, Cítil jsem se strašně provinile, víc než si dokážeš představit."  Tak... co to říkáš? Já tomu nerozumím" ,,Bello šel jsem za volturiovými protože jsem si myslel, že jsi mrtvá, ale co jsem si měl myslet, když ten kluk v telefonu říkal, že Charlie je na pohřbu? Jaké jsem měl vyhlídky?"  ,,Ale já tomu pořád nerozumím" řekla ,, To je to k čemu se snažím dobrat, i kdyby tak co?"   ,,Prosím?"  ,,I kdybych byla mrtvá, tak co?"  Dlouze se na ni nevěřícně díval, než odpověděl. ,,Nepamatuješ si nic z toho, co jsem ti říkal?" ,,Pamatuju si všechno, co jsi mi říkal." Včetně slov, kterými popřel ta předešlá. ,,Bello já nemůžu žít ve světě, kde ty neexistuješ. Jsem dobrý lhář Bello, musím být, ale upřímně, jak si mi mohla uvěřit, že už tě nechci, po tom kolikrát jsem ti řekl, že tě miluji a že bez tebe nemůžu žít? Viděl jsem ti na očích, že jsi upřímně uvěřila, že už tě nechci. Nejabsurdnější a nejsměšnější představa – jako kdybych já bez tebe dokázal existovat! Upřímně Bello co sis to myslela!" pak se Bella rozbrečela. Slzy se jí draly z očí a pak se ji kutálely po tváři. ,,Já jsem to věděla, věděla jsem, že se mi to zdá!" vzlykala. ,,Ty jsi neuvěřitelná" řekla a zasmál se – tvrdým a bezmocným smíchem ,, Ty nejsi mrtvá ani nespíš, já jsem tady a miluju tě. Vždycky jsem tě miloval a vždycky tě milovat budu." zavrtěla hlavou a slzy se jí řinuly z očí dál. ,,Nevěříš mi, že ne? Proč dokážeš věřit lži a pravdě ne?" ,,Nikdy nedávalo  smysl abys mě miloval, vždycky sem to věděla." Přimhouřil oči a zaťal čelist. ,,Já ti dokážu, že jsi vzhůru!" slíbil. Vzal její obličej do svých rukou a nevšímal si její snahy otočit hlavu a políbil jí a v tu chvíli se její vůle dát mu svobodu zhroutila. Edward se k Belle vrátil zas spolu chodily. Bella se ovšem na něj naštvala, protože si stále trval na svém a to na tom že nechce, aby se proměnila v upírku. O tomto činu nechala hlasovat u nich doma a většina hlasovala pro a Carlisle jí slíbil, že to udělá po maturitě. Edward se zoufale snažil přijít na způsob jak to oddálit a tak Belle navrhl, že když si ho vezme za manžela tak jí přeměnění sám. Jenže Bella si myslí, že je na vdávání moc mladá a tak přemýšlí kterou možnost si vybere.

  

ZÁVĚR

 

Kniha se mi líbila, ale nemám moc ráda tu část, kdy jsou Cullenovy pryč. Nicméně se mi zdá, že je to zdařilé pokračování předchozího dílu. Jsou zde nové postavy, děj, ale nakonec se děj vrátí do starých kolejí. Opravdu se mi líbí.