KAPITOLA OSMÁ

Jednoho krásného červnového dne se zrána narodil

můj první malý svěřenec, poslední potomek starobylého

rodu Earnshawů. Sklízeli jsme právě seno na vzdálené

louce a děvečka, která nám nosívala svačinu, přiběhla

o hodinu dříve než jindy. Už zdaleka na mne po cestě

volala.

"Máme děťátko ! Takové krásné ! Je to kluk jako buk.

Ale doktor říká, že paní nevydrží - má prý už dlouho

souchotě. Povídal to panu Hidleymu, teď že už jí nemá

co držet při životě a že zhasne do zimy. Musíte honem

domů, Nelly! Máte tomu nemluvňátku dělat chůvu, dávat

mu slazené mléko a opatrovat je ve dne v noci. Já vám tak

závidím  ! Budete mít chlapečka docela pro sebe, až tu paní

nebude."

"Že by na tom byla tak špatně?" divila jsem se. Pustila

jsem hrábě a začala si uvazovat klobouk.

"Už asi ano," odpovědělo děvče, "ale nedává na sobě

nic znát a mluví tak, jako by se měla dočkat, až z chlapce

bude mládenec. Je celá pryč radostí, no vždyť je to cvalík

k pomilování! Já na jejím místě bych neumírala, stačilo

by mi podívat se na kluka, a hned bych se uzdravila, navzdor

doktorovi ! Ten vám mě tak dopálil ! Bába Archerová přinesla

toho andílka pánovi dolů do jizby a pán se

celý rozzářil , ale vtom přijde ten sejček Ke mně a už

skuhrá : ,Bohudík vám paní vydržela, Earnshawe, aby

vám dala synáčka. Když jste si jí přivezl, hned mi bylo

jasné, že nebude dlouho žít. A dnes vás musím varovat, že jí

zima asi usmrtí. Jen žádné scény, neberte si to tolik

/70/

k srdci ! Není jí pomoci. Měl jste si to ostatně rozvážit, než

jste si vzal takovou útlou ženušku.` "

A co na to řekl pán?" vyzvídala jsem.

"To víte, nectně mu spílal, ale já ho moc neposlouchala,

hrnula jsem se, abych viděla děťátko," a znovu se o něm

nadšeně rozpovídala. Já byla stejně splašená jako ona

a letěla jsem domů celá divá, abych si v té radosti také

přišla na své, ačkoli Hindleyho mi přitom bylo moc líto.

Měl v srdci místo jen pro dvě modly, sebe a svou ženu.

Obě hýčkal, druhou navíc zbožňoval. Neuměla jsem si

představit, jak tu ztrátu snese.

Když jsme doběhly na Větrnou hůrku, stál Hindley ve

dveřích; ptalajsem se po děťátku.

"Je čilé, div že už neběhá," odpověděl a pokusil se

o veselý úsměv.

"A jak je paní?" osmělila jsem se. "Doktor prý povídal . . ."

"Dejte pokoj s doktorem!" skočil mi do řeči a zrudl.

"Frantině je dobře a do týdne bude úplně zdravá. Jdete

k ní nahoru? Řekněte jí, že zas přijdu, ale ať slíbí, že

nebude pořád mluvit! Museljsem odejít, protože nechtěla být

zticha, a to nejde! Povězte jí, že pan Kenneth nařídil, aby se

šetřila a nemluvila !"

Donesla jsem ten vzkaz paní Earnshawové. Ta byla

v rozjařené náladě a odpověděla mi se smíchem: "Vždyť

jsem tak moc neřekla, Elleno, a víte, že se mi tu dvakrát

rozplakal a utekl? No tak mu vyřiďte, že přestanu mluvit,

slibuju - ale ať si nemyslí, že se mu přestanu smát."

Chudáček ! Do posledního týdne před smrtí zůstala

takhle veselá a její manžel zatvrzele, ba vztekle prohlašoval,

že se jí den ke dni vrací zdraví. Kenneth ho sice

upozorňoval, že v tomhle stadiu nemoci nejsou už léky

k ničemu a lékařské návštěvy že mu jen zbytečně tahají

peníze z kapsy, ale pán odsekl:

"Já vím, žeje to zbytečné - ženaje zdráva - nepotřebuje vaše

návštěvy. Jakživa neměla souchotě. Měla jen

horečku, tu přestála, teď už má tep pomalý a tváře tak

chladné jako já."

/71/

Ženě vykládal totéž a ona mu snad věřila. Ale jednou

večer, když se mu opírala o rameno a zrovna mu říkala, že

na druhý den už vstane a bude chodit, přemohl jí kašel,

nijak velký - on jí vzal do náručí, ona ho objala kolem

krku, obličej se jí proměnil a byla mrtva.

Děvečka to prorokovala, že budu mít malého Haretona

úplně na krku. Panu Earnshawovi stačilo, když byl synek

zdráv a neobtěžoval ho pláčem. Sám propadl zoufalství jeho žal

nebyl takový, aby mu nářek ulevil. Neplakal, nemodlil se,jen

lál a rouhal se : proklínal boha i lidi a oddával

se bezuzdnému hýření. Služebnictvo dlouho nesneslo

takové surové, svévolné počínání, a nakonec jsme mu zbyli

jen já a Josef. Já neměla to srdce, opustit svěřence, a jak

víte, vyrostla jsem s pánem v rodině skoro jako sestra

a dovedla jsem mu odpouštět víc než kdo cizí. Josef zůstal

proto, že se mohl naparovat před nájemci a podruhy,

ajeho to vůbec vždycky táhlo tam, kde mohl kárat nepravosti.

Jak se pán choval a s kým se přátelil, to dávalo nepěkný

příklad Heathcliffovi a Kateřině. S Heathcliffem jednal

tak, že by to ze světce udělalo ďábla. A vskutku to tenkrát

vypadalo, že ten chlapec má v sobě cosi běsovského.

S rozkoší pozoroval, jak Hindley zabředá do bahna stále

hlouběji, bez naděje na záchranu. A přitom Heathcliff

byl den ode dne surovější a zavilejší. Stěží bych vám

vylíčila,jaké to bylo u nás pekelné hnízdo. I ten kaplan k nám

přestal docházet a každý slušný člověk se už bál nás

navštěvovat - s výjimkou Edgara Lintona, který chodil za

slečnou Katkou. V patnácti letech byla královničkou celého

okolí, žádná se jí krásou nevyrovnala. A jak vám byla

pyšná a umíněná! Přiznám se, že jsem jí pak už neměla

moc v lásce, když dospěla, a často jsem si jí popudila, že

jsem krotila její zpupnost. Ale aby na mne zanevřela, to

ne ! Byla úžasně věrná lidem, které měla od malička ráda,

i ten Heathcliff si udržel její přízeň nezmenšenou, takže

mladý Linton při všech svých přednostech neměl moc

naděje, že na ní dokáže udělat hlubší dojem. Ale přece se

pak stal mým pánem - už nežije - tady má viset podo/72/

biznu nad krbem. Dřív měl vedle sebe obrázek své paní,

ale ten už tu není, jinak byste mohl vidět, jakou měla podobu.

Vidíte na něj dobře?

Paní Deanová posvítila svíčkou a já rozeznal obličej

jemných rysů, velmi podobný mladé paní na Hůrce, ale

zamyšlenější a přívětivější. Byl na něj líbezný pohled.

Dlouhé světlé vlasy se lehce kadeřily na spáncích, oči

byly velké a vážné, všechno na něm až příliš úhledné. Nijak

jsem se nedivil, že Kateřina Earnshawová mohla pro takového

muže zapomenout na svého starého přítele. Zato

jsem se divil, že on - ačli se jeho vzhled a jeho nitro

shodovaly - mohl nalézt zalíbení v Kateřině Earnshawové, jak

se jevila mně.

"

Hezoučký obrázek," přisvědčil jsem hospodyni. "Věrná podoba?"

"Ano," odpověděla, "ale on byl ještě hezčí, když trochu

oživl - tohle je jeho obvyklý výraz, nebyla v něm žádná

jiskra."

Od té doby, co Kateřina strávila těch pět neděl u Lintonových,

udržovala s nimi známost. V jejich přítomnosti

jí nic neponoukalo, aby ukazovala horší stránky své

povahy, a dovedla si uvědomit, že hrubost není na místě,

když jí přijímali s tak vybranou zdvořilostí. A tak se stalo,

že nevědomky oklamala starého pána i paní svou nelíčenou

vřelostí, a k tomu si získala obdiv Isabelin a srdce i duši

jejího bratra. Tyhle úspěchy jí od počátku lichotily, protože

byla nesmírně ctižádostivá, a svedly jí k určité obojakosti,

i když záměrně nikoho šálit nechtěla. V Drozdově, kde

slýchala mluvit o Heathcliffovi jako o "sprostém klackovi",

kterýje "horší než němá tvář", asi dávala dobrý pozor, aby

se nechovalajako on. Ale doma sejí do zdvořilosti nechtělo,

byli by se jí jen smáli, a taky nekladla žádné meze své

zvůli - tam by za to byla nesklidila chválu ani uznání.

Pan Edgar málokdy sebral tolik odvahy, aby navště/73/

voval rodinu na Větrné hůrce. Pověst, která šla o Earnshawovi,

mu naháněla strach, vyhýbal se mu na sto honů,

i když byl vždycky vítán tak zdvořile,jak jen to u nás šlo .

sám hospodář se střežil nějak se ho dotknout. Vždyť věděl,

proč k nim mladý pan Linton chodí, a když se nedovedl

přimět, aby se choval přívětivě, aspoň se moc neukazoval.

Spíše bych řekla, že tyhle návštěvy se příčily Kateřině.

Nebyla prohnaná, neuměla si hrát na koketku, a bylo jí,

proto nepříjemné, když se její dva přátelé u ní potkávali.

Jestliže například Heathcliff ohrnoval nos nad Lintonem

v jeho přítomnosti, nemohla se k němu připojit, jak to

dělávala v Lintonově nepřítomnosti. A když zase Linton

zacházel štítivě s Heathcliffem, nemohla se k tomu stavět

lhostejně, jako by se jí to netýkalo, když jejího kamaráda

někdo snižuje. Mně to bývalo tak k smíchu, když zřejmě ,

nevěděla kudy kam a přitom chtěla přede mnou ten zmatek

utajit, aby se v mých očích nezesměšnila. Tohle je

škodolibost,já vím , ale když ona byla tak ješitná, že ani

nebylo

možné jí litovat v takových nesnázích, dokud jí trápení

trochu nezkrotilo. To potom spolkla pýchu a přicházela

se mi zpovídat a svěřovat . vždyť, ale taky neměla živou

duši, s kterou by se mohla poradit.

Jednou odpoledne pan Hindley odešel z domova

a Heathcliff se na to spolehl a dopřál si volno. Bylo mu

tehdy asi šestnáct. Nevypadal zle, a taky nebyl hloupý,

ale jako naschvál se ukazoval v tak odpuzující podobě nemyslím

jen zevnějšek, ale i povahu - že byste to dnes

do něho neřekl. Za prvé ztratil tou dobou už všechny stopy

své dobré výchovy z dětství . ustavičná těžká práce od

rána do noci v něm umořila někdejší touhu po vědění

a lásku ke knihám a učení. Ztratil i ten pocit nadřazenosti,

který v něm od dětství pěstoval svou přízní starý pan

Earnshaw. Marně se namáhal vyrovnat se Kateřině v učení

a nakonec se vzdal . bylo mu to ukrutně líto, i když na

sobě nedal nic znát , ale to se pak vzdal jednou provždy.

Když viděl, že musí zůstat pozadu, nedal se ničím přimět,

aby udělal jediný krůček kupředu. A tomu duševnímu

úpadku odpovídal ijeho vnější vzhled . navykl si klátivou

/74/

chůzi a drzý pohled. Vrozenou uzavřenost tak přeháněl, že se

to zvrhlo až v chorobnou nerudnost. Snad ho to

dokonce ďábelsky těšilo, že u té hrstky blízkých lidí budí

jen ošklivost místo úcty.

Kateřina s ním pořád ještě trávila všechny jeho volné

chvíle po práci, ale on jí už neprojevoval svou náklonnost

slovy. A taky zlostně a nedůtklivě uhýbal před jejími dětskými

mazlivými důvěrnostmi, jako by si říkal, že na něho

zbytečně plýtvá takovými důkazy přízně, když v něm

přece nemůže nalézt opravdové zalíbení. No a tenkrát

odpoledne, jak jsem řekla, jí přišel oznámit, že si udělá

volno od práce. Pomáhala jsem zrovna slečně Kateřině

při oblékání . ona totiž nepočítala s tím, že HeathclifFa

napadne zahálet, a představovala si, že bude mít jizbu

pro sebe. Asi nějak poslala vzkaz panu Edgarovi, že tu

bratr nebude, a chystala se právě svého ctitele přivítat.

"Katko, co budeš dělat odpoledne?" ptal se Heathcliff.

Půjdeš někam?"

"

Kam bych chodila? Prší."

"

Tak proč si bereš ty hedvábné šaty?" vyzvidal. "Má

"

někdo přijít?"

"Nevím, nemám tušení," zakoktala se milá slečinka.

"Ale co že ty nejsi na poli, Heathcliffe? Máme už hodinu

po obědě, myslela jsem, že jsi pryč."

Ten mizera Hindley tu není, a toje vzácná příležitost,"

prohlásil chlapec. "Do práce mě dnes už nikdo nedostane.

Zůstanu u tebe."

Ale Josef to na tebe poví. Radši běž !"

"Josef nakládá vápno na druhé straně Penistonské skály.

Zdrží se tam do noci a nebude nic vědět."

Přiloudal se ke krbu a usadil se tam. Kateřina svraštila

čelo - viděla, že ho musí na nemilou situaci nějak připravi t.

Totiž Edgar a Isabela Lintonovi něco říkali, že by

mohli dnes odpoledne přijít," prohodila po chvíli mlčení.

"Ale když prší, anije nečekám. Ovšem možná že přece přijdou, a

pak by tě to tu nebavilo a ještě bys třeba dostal

zbytečně vynadáno."

/75/

"Katko, vzkaž jim po Elleně, že nemáš kdy!" naléhal.

"Nevyháněj mě kvůli takovým přítelíčkům, vždyť jsou to

nekňubové. Kdybych si na ně měl stěžovat . už jsem skoro

chtěl, ale radši to neřeknu."

"Cože neřekneš?" vyjela na něho Kateřina, ale vypadala přitom

rozpačitě. "Jděte, Nelly," osopila se zas na

mne a vytrhla mi hlavu zpod rukou, "vždyť mi rozčesáváte

lokýnky ! Dost, už mě nechte ! Na co si chceš,  Haecliffe,

stěžovat?"

"Na co? Podívej se tamhle na kalendář!" a ukázal na zarámovaný

list na zdi u okna. "Spočítej si ty křížky, to jsou

tvoje večery s Lintonovými. A ty tečky ukazují, kolikrát

jsi byla se mnou. Vidíš to? Znamenám si to pravidelně.`

"Vidím. Taková hloupost ! Myslíš, že mi na tom záleží?`

odsekla mrzutě Kateřina. "Nač to děláš?"

"Abys viděla, že mně na tom záleží !" řekl Heathclif

"Copak musím vysedávat ustavičně s tebou?" rozčilil

se. "Co bych z toho měla? O čem ty dovedeš mluvit? S němým by