VLOČKA-ZEMŘÍT MLADÁ

Padám na zem z velkého mraku.

Padám a zcela se oddávám pocitu strachu,

co se stane, až dopadnu.

Padám směrem do bílé peřiny,

která jako bílé peří zasypává pěšiny.

 

 

 

Kamarádi mí drazí, už letím k vám,

už nebudu sama a zima neuškodí nám.

Najednou malé dítě přiběhlo a složilo své dlaně

a já s pocitem bezmoci dopadla na ně.

Cítím teplo, au to bolí.

Pomoc! Křičím. Přátelé moji!

 

 

 

Jsem ještě mladá a tohle je můj osud,

všem co o tom vyprávěli, smála jsem se dosud.

Chci zpět! Moc toho nemám,

ale prosím pusť mě, cokoliv za to dám.

Bolest ustává a myšlenky mě opouštějí.

Však mí přátelé se jednou pomstí,

přísahám člověku, můj nepříteli.