Povídková kniha zaměřená na mileniálky. Autorka v krátkých příbězích nahlíží do soukromí slečnám a mladým ženám a rozvíjí krátké příběhy o intimních vztazích, těžkosti svobodného života v době, kdy svobodní být nechceme, a kdy je občas fajn vrátit se k mamince na oběd.

Upřímně povídkové knihy nemusím, obzvlášť na ně mám štěstí v době, kdy mám chuť spíš na pořádný nekonečný román. Ale Petra Baštanová mě dokázala zabavit, pobavit, že jsem knihu do svého čtenářského blogového deníku nemohla nepřidat. Styl autorky mě zaujal, a protože jsem se v některých momentech sama v povídkách viděla, nejspíš jsem přesně cílová skupina pro tuto knihu. Bezpečně nešťastní je kniha vydaná díky internetovému projektu Pointa, kde čtenáři rozhodují pomocí finanční částky o tom, která kniha vyjde. A to se podařilo právě Bezpečně nešťastným.

Povídky jsou většinou psány z pohledu dívek, které prochází osobní krizí nebo naopak si uvědomují, že právě moment, ve kterém se nachází, je jejich nejšťastnějším obdobím. Příběhy mapují životy mladých žen, které jsou nezávislé, mají rády sex na jednu noc nebo se za něj naopak trošku stydí. O ženách, které překvapují sebe samé nebo se teprve učí hledat své sebevědomí. Jsou to povídky s dobře mířenými vtipnými obraty (upřímně jsem se několikrát smála při čtení). Oceňuji ilustrace a barevné ladění knihy, oceňuji i to, jak ironicky ilustrace vyznívají. S některými dívkami jsem tvrdě nesouhlasila a jejich jednání mi bylo proti mému přesvědčení, pro jiné jsem zase měla pochopení. Bavila jsem se tím, jak s nadhledem si dokázala autorka namazat na chleba čerstvé třicátnice a jak ironicky se dokázala vžít do jejich životů. Občas to působilo klišoidně a padalo do šablonových škatulek, ale tomu se nevyhnete, když píšete o jedné generaci. Vždy bude někdo, kdo bude mimo proud, přesto si myslím, že se to Baštanové povedlo poměrně chytře vybalancovat humorem.

Je to dobrá kniha k vodě, když potřebujete neustále odkládat na noční stolek a nemáte kapacitu na to probírat se složitým dějem a množstvím postav. Příběh na pár stránek umožňuje přečíst si jednu myšlenku na autobusové zastávce a hned ji zapomenout. Osobně podobné knih nevyhledávám, ale nemůžu říct, že by povídky byly hloupé. Více bych vyšperkovala pointy v některých příbězích, ale ve výsledku jsem chápala každý z výletů do soukromí jednotlivých postav a tušila, co tím chtěla autorka říct (snad, myslím). Doporučuji do letních horkých dní, kdy chcete číst něco, co sice nezmění život, ale neurazí a na chvíli zabaví. 

3/5