Dnes byl fajn den. Poté co jsme s Isabell rozhodly,že máme všeho srdečně dost a uprchly jsme ze školy,čímž jsme si prodloužily prázdniny o den jsem zjistila,že opravdu stojí za to žít. Utekly jsme do Polska,do takového malého údolíčka,kde rostou stromy z valů objímajících údolí. na strom si pak můžete velmi pohodlně lehnout,neb je skoro jako manželská postel. Je tam krásně. Ležely jsme tam asi dvě hodiny a jedly kinder-čokolády. Osvobuzující zážitek...

Vrátila jsme se domů a u dvěří spatřila boty,které zaručeně nepatřily nikomu z naší rodiny. Přišla Lucka-maminčina kamarádka. Před nedávnem porodila a přišla se pochlubit. Malý Denisek je úplně jiný než ostatní děti. Já jsme nikdy nějaký vztah k miminkům neměla,protože mi přišly všechny stejné. Ale tohle stvoření je tak neuvěřitelně vysmáté dítě,že je to až k nevíře. Profil má jako Cézar a směje se snad i když brečí. Přišla řada na mně,měla jsem jej podržet. A věřte,tak zvláštní pocit jsem ještě nezažlia. Byl tak maličký,drobný,těžký a vahřátý.... víte jak to myslím! Jeho malá hlavička voněla dětským šampónem a já jsem si nejdenou připadala tak šťastná... Bylo mi jasné,že takhle bych mohla zůstat celý život. malé stvoření v mé náruči spokojeně dřímalo a já jsem se pevně rozhodla. Chci dítě.

To byl samozřejmě vtip,v tu chvíli jsme byla odhodlaná si malého Deniska nechat,ale řeknu vám,asi jsme změnila názor na miminka. Byl to úžasný zážitek....