Improvizace to je můj život. Prakticky vše,co udělám je čistá improvizace. Baví mě to,je to kus nového poznání. Ovšem ne každá improvizace jde udělat jen tak. K některým nás totiž musí něco inspirovat. Nemyslím třeba k vaření nebo tak. Když tvoříme. Tvoříme pomocí našich myšlenek,duše a pocitů. Naše životní situace a pocity nás inspirují. Můžeme jim říkat "můzy".

Někteří vkládají pocity do básní,jako třeba femme. A té to zatraceně jde!!! :-) Já básně neumím. Absolutně. Pokud mě něco inspiruje a navštíví mě můza,sedám ke klavíru. Po pravdě víc improvizuji vlastní skladby než hraju to,co bych hrát měla. Přemýšlím o tom co cítím,a co si o tom myslím a zahraju to. Je to pro mě nejjednodušší výjev pocitů. To co cítím mě inspiruje k vlastní tvorbě. Nic jiného. Zkoušela jsem zahrát sníh nebo déšť. Jenom pocity...

Ty skladby si pak hraju dokolečka a pořád mi připomínají to,co jsem tehdy cítila. Ale cítím to jenom já. Když je slyší někdo jiný tak může říct "Páni,to je hezké..." nebo " Takové smutné proč?" ale jenom já jediná na celám světě budu vědět proč,jak a kdy jsem je složila. jednotlivé pasáže písní připomínají situace,které ve mně vyvolaly konkrétní pocity,ale slyším je opět jenom já...

Ano,skládala jsem... Už zase... Jestli se to líbí? Jo,líbí se to. Ano,jenom já vím o čem to je a proč jsem ji napsala. Ano byla jsem inspirována...

Pozdravuje vás Můza!!! :-)