Tohle mi řekla moje maminka. A když vám to řekne ona,tak víte,že to myslí vážně. A proč? Už vlastně ani nevím jak jsem k tomu došla,ale začale jsem si pobroukávat ukolébavku z dětství. A maminka se hned připojila a pak jsme začaly zpívat další písně,které mě učila jako svou malinkou dcerku. A pak tu písničku co jsem musela zpívat aby mě houpala na houpačce. Kdybych nezpívala,tak by mě nehoupala. A já ji zapomněla... Maminka ale ne a začala ji zpívat...

A já jsem se najednou pocítila hrozně divně. Strop v koupelně najednou zmodral a začal se vzdalovat. Byl už tak vysoko,že letadlo na něm vypadalo jako mravenec. Počkat,letadlo? Co tam dělá letadlo? A ty mraky? V tu chvíli si ale uvědomím,že místo studených kachlí na podlaze koupelny šlapu po zelené trávě. Zvednu hlavu a uvidím malé děvčátko jak sedí na houpačce a nějaká paní jej houpe. Všechno je mi to povědomé. Není to babiččina zahrada u moře? No ano! Tamhle je babička a zalévá pivoňky,ty jsem měla nejraději! A to děvčátko na houpačce to jsem já. A zpívám... Přidala jsem se k děvčátku...

Najednou jsem otevřela oči a byla jsem zase v koupelně. A rozkřikla jsem se na celé kolo. Vzpomínáš,jak jsem tančila? a jak jsem si spletla dědečkovo jméno a místo Zygmunt jsem říkala Mugzynt? A jak jsem chtěla "jejomptki" a tys netušila co to je? A pamatuješ,ten můj domek na stromě? A restauraci,kde jsem vás krmila pískem? A moje lego? Stavěla jsem doktorku! Tak vzpomínáš? Vzpomínáš si ještě?

Začala jsem zpívat ještě jednu ukolébavku... Tu nejkrásnější... Zpívalas ji ty mami. A pak jsem mámu objala a rozplakala jsem se...

-Chci být zpátky dítě mami... Houpat se na houpačce a číst si o špinavé Nataše... chci...

-Už jsi dospělá...

-Proč?

-Vzpomínáš na dětsví... už jsi dospěla...

-Můžeš mi dneska zapívat prosím?