Z šatny jsem vyběhla dřív, zatímco spolužačky ještě provozovaly líčící rituál. Ve třídě ještě nikdo nebyl a tak jsem se posadila na parapet a koukala z okna. Po tělocviku mi dost vyschlo v krku,nahla jsem se k tašce pro pití a jaký byl můj úžas,když jsem vydedukovala,že je to pití teplé jako kafe. Přes žaluzie se na mně šibalsky smálo slunce...

- Proč mi to děláš?

- Co jako?

- Proč mě tak trápíš... Je mi hrozně už od rána, z toho příchodu jara jsem zase nemocná, po velké změ najednou nával horka a teď mi bereš jedinou útěch dne! Pití! A to po tělocviku!

- Copak ty nemáš ráda jaro?

- Už jsem je skoro měla ráda,kdyby ne ten dnešek...

-Ale určitě se najde něco,co by ti příchod jara zpříjemnilo...

-Nemyslím...

-....................

-Tak co,co ti na jaru chybí?

-No... je moc vedro...

-A?

-A taky filaky! Vždycky jich na jaře bylo všude plno a tak krásně voněla a teď? Ani jedna jediná fialka!!!

-Dobrý den slečno!!!

Vyděšeně jsem poskočila na parapetu. Učitel se usmál a začal si na stole srovnávat věci. Do třídy pomalu přicházely i další žákyně...

 

Vrátila jsem se domů a bylo mi zle. Ani hlad jsem neměla. Nutně jsem si potřebovala lehnout. Když v tu ránu ke mně přiběhlo malé černé stvoření a začalo po mne zběsila skákat. Zaklela jsem a zdrceně jsem vytáhla vodítko...

V parku bylo... no tak jo,řekněme,že bylo hezky... jen tolik lidí,kdyby tu nebylo. Procházela jsem se zase po břehu řeky,když se v trávě něco zafialovělo. Ta jedna maličká fialka,jedniá v celém parku... ta jedna jediná fialka proměnila celý park v jarní rezervaci... ta jedna jediná fialka mi spravila den...

-No tak? Na co čekáš? Chtěla si fialku,tak si ji vem...

-Blázníš? Jediná fialka v okolí a já ji vezmu život? Ne,nechám ji tady. Ale tobě děkuju...

 

"V dnech,kdy nenávidím stín,jsem plná lásky ke slunci..."