...co ta zvířata dovedou... (předem se omlouvám,pokud jsem v názvu článku udělala chybu ve slově byste,prohledala jsem internet,pravidla českého pravopisu a nemůžu najít,jak se to má správně psát,takže pokud někdo jisto.jistě ví jestli se píše by jste,byste nebo by ste,tak komentář mileráda uvítám)... To jsem trošku odbočila,kdeže jsem to přestala? Ach ano,co zvířata dovedou. Nicméně můj pes je poměrně dost velký mazel,stejně jako kočky a tak dále. Mazlí se jenom,když to chcou oni. Pokud se jim to nelíbí,nemají na to náladu nebo je k tomu nutíme tak se obvykle vyškubou nebo vyplazí z naší náruče. Takže když se chci s našim psem pomazlit,musím počkat až to ona bude chtít taky.

Jednou jsem měla takový depresivní den. PO spouste velmi nepříjemných situací a psychického deptání jsem hystericky padla na postel a v pláči jsem se svíjela vzlykaje. Můj vystrašený pes ležel v rohu mé postele a třásl se hrůzou z toho co se doma děje. Když mě viděl brečet přisunul se trošku blíž a zafoukal mi do škvíry,která dělila můj obličej od mých loktů. Pak si bezvládně lehla vedle,položila čumák na postel a ležela. Já jsem ji k sobě přitiskla a vzlykala jsem a nadávala do její srsti. Až po chvíli,kdy jsem se uklidnila jsem si uvědomila,že ten pes celou dobu nehybně leží... Že já ji tady molestuju,tisknu a tahám za kožich a ona nic... Utřela jsem jí srst rukávem od svetru jelikož byla zcela promočená od slz a přesvědčila se,že ten pes dýchá... dýchala...

Mnohdy jsem se zamyslela nad tím,proč lidi dokážou mít ke zvířeti takový vztah... Milovat jej víc než člověka. To zvíře nic neřekne. Nikdy. neopětuje lásku a nerado se nuceně mazlí. Nechá se vyvenčit,nakrmit a vyspí se. Prostě parazit. :-) A právě tady na té posteli,ponořená do černé mokré srsti psa,z nějž jsem až nepravděpodobně cítila pochopení a lítost jsem pochopila,proč mám toho psa tak ráda...