Sněží už týden a já neviděla jediného člověka s deštníkem! Kohokoliv potkám, usmívá se, jeden druhého zvedáme v křečích smíchu z ledem olíznutého chodníku a zvedáme hlavu k nebi abychom se jako malé děti tázali potichu někoho tam nahoře "Odkud se ten sníh bere?" Nad ulicemi září vločky a zvonky a cesmíny a cojávímcoještě a řidiči nadšeně pozorují naleštěné kapoty jejich aut zdobené barevnými odlesky všech těch dekorací. A město dýchá, celé se zvedá a zpívá a vyje a směje se, řehtá, svítí, září, nafukuje se KŘIČÍ a pak pomalu klesá, pomalu vydechuje skořicový vánek obvěšený třpytivými vločkami a jiskřičkami prskavek. Všichni houpeme kokosové drobečky vloček na řasách, potlačujeme ten radostný křik zpět za nedočkavě stisknuté zuby a vmačkaváme podpatky kožených kozaček do křupavého sněhu co nejhlouběji to jen půjde. A zdálo by se, že nám z těch stromečků, baněk, řetězů, santaclausovských čepic, sobích rohů, červenočervených stužek a balících papírů, sněhu, kabátů, perníčků a medu už docela slušně hrabe. A jo! Ale my tomu říkáme VÁNOCE. :-D

...chtěla jsem napsat, že je všechno tak krásné, že to nejde popsat... ale Můza mi ucpala póry...

Jste báječní, jste zářiví, jste milovaní, jste úžasní a já vás miluju a přeji Vám sakra pěkný Vánoce!!!!!!!!!!

Tak

  Děti, nedávejte Santovi cocacolu, příští rok bude tak tlustej, že si popraví soby...