Celá moje třída jela na lyžák a já ne.Jsem v jiné třídě a je mi tam fajn.Na hodině češtiny mi učitelka řekla: "Bobku,ty tady stále sedíš? Jdi domů! " Tak jsem se zvedla a rozhodla jsem se,že půjdu do divadla vyzvednout si peníze z představení za prosinec.

Když jsem šla kolem nádraží zastavil mě jistý muž a... no byl to róm. Byl už starý a vyhublý."Slečno,chci vám něco říct počkejte"-prohlásil a blížil se ke mně.Zavolala jsem na něj,že nemám moc času,ale bylo pozdě.Už mě držel za kabát.Táhlo z něj pivo a měl hrozně zarudlý oči." Já vám chci jen říct jako že zdravíčko a štěstí vám jakože přeju..."-mumlal. Tak povídám,že dnes nemám narozeniny a Vánoce jsou už pryč. Jenomže když mi došlo,že z něj prakticky dělám debila raději jsem ztichla.

Chvíli mi ještě přál a pak řekl,že už 4 dny nejed a jestli bych mu prý něco nedala. Že má hlad a tak dále.Řekla jsem,že u sebe nic nemám. ( A ujišťuji vás,opravdu tomu tak bylo ) Chvilku ještě prosil a pak už byl docela zklamanej.

Nevím proč,ale opravdu jsem se za sebe v tu chvíli styděla.Chtělo se mi ze mně zvracet. A to doslova. Když se mi zdálo,že rómský žebrák vede monolog opatrně jsem vyklouzla spod jeho dlaně a utíkala jsem k divadlu.Chuť zvracet mě pak provázela celou cestu...

Omlouvám se,ale ještě to bohužel není konec. Jen vydržte. Došla jsem k divadlu a mířila jsem k účtárně. Stála před ní velmi naštvaně vypadající pracovnice a došlo mi,že čeká. sedla jsem si na sedačku co stojí opodál a ... čekala. Naše divadlo se zrovna remontuje,tak neustále procházejí tam a zpátky špinaví dělníci. Musela jsem neustále myslet na toho žebráka.Já kráva jsem mu neřekla o naší faře! A zrovna včera jsem se bavila s knězem. Říkal: "každý chudý,který příjde a žádá peníze na jídlo to jídlo dostane,ale peníze mu nedáme.Stejně by je prochlastal..."

Je mi hrozně. Kolem mně procházejí dělníci se starým komunistickým divadelním oknem a scházejí po schodech... Ten žebrák od života čekal víc a nedostal to. Čekal od lidí pomoc a nedostal ji. Pak tu pomoc čekal ode mně a já mu ji nedala. Proč mám sakra ten hnusný pocit viny!!!  Dělníci se vracejí tentokrát s novým plastovým oknem. Čekali asi,že pozdravím a já jsem to neudělala. Cítila jsem se opravdu hrozně. Já jsem čekala,že budu mít za 5 minut vybranou výplatu a čekám už 12 minut.

Paní stojící před účtárnou si odfrkla a přisedla si ke mně. "Teda to je hrůza než se člověk něčeho načeká..."-prohlásila. Podívala jsem se na ni. "Ano"-přikývla jsem. "Člověk přece čeká celý život..."

Tak schválně?! Kdo to dočet až sem??? :-D :-D :-D