Jelikož v něděli odjíždím na slovensko do začarované země neporušené panenské přírody,nemohu se účastnit recitační soutěže v pondělí. Učitelka mě teda prosila abych jí to zarecitovala dnes po 3.hodině. Říkala jsem báseň "Můj pes máslo" ,kterou můžete najít v rubrice "Básyčky" .Jenomže jsem se to dozvěděla teprve včera a nebyla jsem moc připravená.A taky jem musela mít 2.text.Ten jsem samozřejmě neměla a tak jsem si ho večer sama napsala a ráno jsem se to učila.

Celý den se mi kroutily vnitřnosti,připadala jsem si neschopná,nemotorná a taky jsem nic neuměla.Když nastala hodina H přišla jsem do knihovny a recitovala.snažila jsem se,ale nedokážu říci,jestli z tohoučitelky něco měly.neustále tam někdo chodil a rušil,třepal se mi hlas a taky kolena... myslela jsem,že v následující minutě na učitelky vychrlím něco jiného než slova básně...

Jedna mě pochválila a druhá řekla,že polykám koncovky a když napodobuju mužský hlas,že mluvím moc vysoko. Na všechno jsem přikývla a vracela jsem se do třídy s velkým pocitem fiasku...

Teda není to ideální téma na článek,ale vy ani nevíte jak se mi teďka ulevilo!!!