Uctivá poklona :-). Jsem opětc obohacena o dvě věci, které mě určitým způsobem něčím dostali a určitým způsobem mě nějak obohatily, něco mi daly a nějakým způsobem se jednolo o silný zážitek. Navíc se obě udály během jednoho odpoledne.

Seděla jsem s mamkou v kavárně, uprostřed nákupního centra a užívaly si obě volné společné odpoledne. Bavily jsme se jako vždy o všem možném a ona mě najednou přes stůl chytla za ruku a "Kájo, já vím, že ty si to v poslední době sama o sobě nemyslíš, že sama tomu nevěříš. Za poslední rok toho máš za sebou hrozně moc a nic z toho nebylo jednoduché. Já jsem ale na tebe hrozně moc pyšná. Všechno to na tobě pozoruju a jsem čím dál pyšnější. Ty tomu nevěříš, ale já to poslouchám i od ostatních. Za poslední dva nebo tři roky jsi udělala obrovskou změnu, strašně jsi se posunula dopředu. Zvládla si toho tolik, tolik, z čeho by se každý jiný už dávno sesypal a já vím, že občas to teď nemáš stále jednoduché a toho stresu se budeš zbavovat ještě hodně dlouho, ale ty jsi to zvládla!" A během toho, co se na mě valily všechny ty slova jsem se tam rozbrečela. Bylo to hrozně silný, když kolikrát pochybujete, ale snažíte si stále věřit, ale stále nad sebou pochybujete, a pak slyšíte něco takového... od vlastní mamky.

Chvíli poté jsme se šly kouknout po ostatních obchodech, a jak je naším dobrým zvykem, zabrousily jsme i do knihkupectví. Tam jsem zabrousila mezi oddělení s knihami ohledně osobního rozvoje. Cítila jse, že si opět po letech potřebuju něco takového přečíst. Mamka mě tam nechala, ať si vyberu v klidu a šla se koukat na jiné knihy.Po chvilce se tam u mě objevila paní s otázkou, jestli něco hledám. Prvně jsem si vůbec nevšimla, že má na sobě nějakou visačku, a tak jsem ji docela přeměřila pohledem. Ona se nenechala zastrašit a "Teď vyšla jedna opravdu dobrá, já ji tady nemám ještě vystavenou, počkejte, přinesu vám ji. mohla by se vám líbit." Za chvilku mi ji opravdu přinesla a jen jeden výtisk, plus dodala, že když se nechám upsat ke Knižnímu klubu, může mi tuhle dát za poloviční cenu. Mám ráda podobné chvíle, jelikož bláznivě věřím na určitá znamení v životě a tohle pro mě bylo tak silné, že jsem si ji nesla domů. Je to kniha Odpověď od autorů titulu Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Zatím jsem ji jen prolistovala a vypadá to dobře :-).

A jak jste na tom vy? Věříte na rlzná znamění nebo jste spíš realisti? :-)