Opět jsem cca po měsíci dočetla další knihu. Tentokrát se jedno o příběh Láska za časů cholery. Splnila jsem si tak hned dvě čtenářské výzvy, a to Knižní výzva 2017 a Knihy a filmy mého srdce. Teď už přichází řada jen na to, sepsat recenzi. Jdu se na to tedy vrhnout.

Láska za časů cholery - Gabriel José García Márquez

Originál vydání v roce 1985 (1988)
Nakladatelství Odeon
Přeloženo Blankou Stárkovou ze španělského originálu El Amor en los tiempos del cólera
Počet stran 382

Florentino Ariza se do Ferminy Dazové zamiloval už v mladém věku a celých 51 let čekal na příležitost, až jí bude moct vyznat lásku. Za svých mladých let si dopisovali a nevzdal se ani ve chvíli, kdy ji cholerický a starostlivý otec odvlekl několik kilometrů od rodného města a od Florentina, aby na něj zapomněla. Po slíbení si, že se vezmou se ale Fermina po letech, už skoro dospělá, vrací do městečka, kde ovšem zjišťuje, že ji Florentino nijak nepřitahuje a nechápe, co na něm viděla. Největší rána pro něj přichází ve chvíli, kdy se ona provdá za o deset let staršího partnera a začíná s ním nový život. Florentino ale ani tak neztrácí svůj optimismus a své neštěstí utápí ve chvilkových známostech bez vyhlídek na trvalejší vztah. Nechce totiž promarnit ani jeden den, během kterého by mohl začít žít se svou dávnou láskou. Ta je pro něj otázkou života a smrti.

Na tuhle knihu, jsem se hrozně moc těšila. O to víc mě mrzí, jak mě celou dobu vytáčela a bylo pro mě prakticky mučení ji dočíst. Nejsem zvyklá odkládat rozečtené knihy, takže dočtení bylo jasné, i když jsem ji několikrát měla chuť odložit a už se k ní nevrátit. Prvních cca padesát stran jsem četla dvakrát. Vůbec jsem se v tom nedokázala zorientovat a tápala v ději tak, že to se mi snad nikdy předtím ještě nepovedlo. Pak mi došlo, že Márquez vylíčí nějakou událost a k té se poté zpětně vrací a i v tom zpětném sledu událostí se vrací do minulousti ještě jednou. Neustále přeskakuje bez mrknutí oka.
Chorobně zamilovaný Florentino mě vytáčel k nepřítomnosti. Takového ufňukánka jsem už dlouho neviděla. Nejvíc tomu nasadila korunu dějová zápletka, kdy vedl pofidérní vztah, jakožto cca sedmdesátiletý stařík se svou mladičkou (sestřenicí?), které v té době bylo nějakých čtrnáct let a poslali ji k němu na převýchovu. Poté už jsem byla znechucená, tak moc, že mi to sebralo alespoň průměrné hodnocení knihy.
Jediné, co se mi na tom líbilo, byl popsaný vztah Ferminy se svým mamželem, na nemž bylo krásně vykreslené, že vlastně neměli vůbec spokojený vztah, ale společně ho žili dál i přes veškeré úskalí, a i tak přes to všechno k sobě chovali opravdový respekt a vlastně se svým způsobem i milovali. To jsem ještě v žádné jiné knize neviděla, i tak ale moje hodnocení tentokrát zůstává dost chladné...

Hodnocení: 2/5