Je sobotní večer. Sedím se sklenkou bílého a čekám na Lásku nebeskou na jedničce. Drahý je na víkendové návštěvě u rodiny za Prahou a já si řekla, proč bych si zase jednou nezkrátila chvíli a něco vám o sobě nenapsala.Asi nebude nic úplné nového, ale veškerá pozitiva se rozlévají do všech možných stran.

Řekla bych, že to nejhorší účetní období v roce mám za sebou. Bylo to náročné. Zase se ukázalo, že i tento rok je toho o dost víc, než v roce minulém. Nakonec jsem to ale nějak dala. Za celou dobu jsem tam zůstala snad jen o dvě hodiny déle, než je běžná pracovní doba, což považuji za výkon, oproti loňskému roku. To jsem tam poslední měsíc chodila o hodinu dřívr a končila o hodinu později. Tento rok to nevyžadoval a to toho bylo mnohem víc. To ukazuje jen dvě věci, že jsem dobrá a že pracuji zase o něco rychleji. Vlastně navíc aktuálně dělám věci, na které tam přede mnou byli dva lidi. To už je podle mého hodně dobrý výkon. Myslím si, že jsem dostala docela slušnou odměnu. Zase až s takovou jsem nepočítala a docela mi to vyrazilo dech a příjemně překvapilo. V pondělí se i uskutečnil vánoční večírek, který byl naprostý propadák. Když ředitel mluví dvacet minut takřka jen o sobě a navíc se jen lituje a o poděkování spolupracovníkům nepadne ani slovo, tak je to docela smutné. Raut byl také nic moc a společnost byla rozkouskovaná po sále. Takže jsem krátce před sedmou posmutněle odcházela domů.

Ale pryč s negativismem! Vlastně je všechno kolem a život celkově hrozně super! Vztah mi do života přinesl o něco větší vyrovnanost a pocit bezpečí, což mi asi několik let absolutně chybělo, ač jsem si to nikdy nepříznávala. Navíc spolu už druhý týden bydlíme. Ano, vcelku po velmi krátké době - po dvou měsích. Nejdříve to bylo v plánu až od ledna, ale proč to zbytečně natahovat, když to člověk cítí jinak. Je to ale moc fajn, což chápu, že asi na začátku jde vždycky. Okolí se diví, že spolu bydlíme hrozně rychle, ale mě krucinál táhne na třicet a už tak nějak víc, co od života chci. Navíc, to jestli to funguje a jestli toho člověk znáte poznáte právě, až když s ním bydlíte a sdílíte běžné dny. Nebyl jediný důvod proč to protahovat.

Společné bydlení si navíc vyžádalo pár úprav v mém/našem bytě, kde teď společně žijem. Takže se o pár  věcí dovybavila kuchyně a ještě se dovybavit musí. Zbavili jsme se staré vrchem plnící pračky a nahradili ji za pračku spodem plníci a sušičku, protože v tomto 2+KK bychom asi nebyli schopni přes zimu sušit na sušáku. Na to tady prostor opravdu není. A radost jsme si udělali i super obří televizí, která mi jaksi již přirostla k srdci a na sledování filmů je to prostě asi milionkrát lepší, než monitor notebooku. Nová televize si navíc vyžádala nový o něco rychlejší internet.

A tak si vlastně říkám, že jsem zase jednou opravdu spokojená a nic mi nechybí, ač jsem občas protivná. Strašně moc protivná, až mě to občas mrzí, ale taková jsem prostě já a asi jiná nebudu a on je neskutečně užasnej, že to dává a snad si z toho nic moc nedělá. Ráda bych to na sobě aspoň trošku změnila, ale není to jednoduchý boj. Vlastně je to naprosto skvělé, když najdete někoho, kdo vás bere takové, jaké chce a má vás zrovna takovýho rád a miluje vás. Je to hrozně osvobozující. Navíc když si pak sednete s rodinou, je to o to lepší. Nějak nerozumím, že se to všechno tak krásně provázalo, ale asi už je tomu opravdu tak.

A nechtěla jsem tady mluvit jen o práci a svém milé, ale stalo se to. Cheche. Možná tady tohleto bude číst. Uvidíme. Ano, zcela dobrovolně jsem ho seznámila s mým blogem a to je věc, kterou u svých reálných kamarádů nedělám. Lidí ví, že mám nějaký blog, ale nikdo nezná adresu. V tomto případě jsem ji velmi rychle vytasila a děj se vůle boží. Prostě nějak chci, aby mě znal úplně celou, se vším všudy.

Mimochodem, jak se chystáte na Vánoce? Já je trávím u svých rodičů. Budu tam na Štědrý den a domů se vracím den poté. V pondělí a v pátek jdu navíc do práce, ale měl by tam být klid a já si dodělám všechny drobnůstky a nikdo snad nebude otravovat :-D.

Dnešek jsem skoro celý strávila výrobou dárku. Už minulý rok jsem pro babičky a dědy vytvářela jedlé dárky. Loni dostali domácí nakládaný hermelín, pečený čaj a karamelový likér. Letos jsem to trošku proházela a dostanou nakládaný hermelín, utopence, meruňkovou marmeládu a opět likér, protože měl úspěch. Doufám, že jim to udělá radost. I jsem dnes večer zabalila dárky. jediná co jsem fakt letos nedělala bylo pečení cukroví. Minulý rok jsem pekla. Tentokrát jsem to nějak nezvládla. Tak snad příští rok, ale slíbila jsem si, že se nebudu honit a stresovat se, tak se to snažím dodržovat.

Přát vám na svátky ještě nebudu, protože tomu chci věnovat samostatný článek :-).