Tak jsem ve středu podala s velkou slávou výpověď a od včerejška ležím. Už v neděli jsem měla takový ten prapodivná pocit, že na mě něco leze. Pondělí bylo v pohodě, ale byla jsem taková unavená a bez nálady. V úterý ráno mě trošku pobolívalo v krku, přes den se to ale srovnalo (ano... hypochondr... ví o svém zdravotním stavu vše do detailu... ehm). Ve středu už mě bolelo ráno v krku o něco líp, s rozdíl, že se to za celý den nezlepšilo a večer akorát bolest zesílila. Šla jsem spát, jako obvykle, ale už v jednu ráno mě probudila strašná bolest a ta do rána nepolevila.

No... což... Poprosila jsem milého, jestli mě odveze k doktorovi, protože tohle se mi nelíbí. Obvoďačku mi dělá moje teta, takže to je v pohodě. Šup do ordinace a kouknout do krku. "Nooo, máš to v tom krku moc pěkný," konstatovala teta. Takže CRPéčko... virové hodnoty. Rychlovýtěr... streptokok. Dostala jsem antibiotika, neschopenku a příští čtvrtek hurá na kontrolu.

Antibiotika mi zabraly už včera večer. Můj život je tedy zase alespoň bezbolestný, ale z velké části probíhá z postele. Stejně jako teď, kdy tady datluju tenhle článek. Mám tedy kvůli této lapálii, ale vlastně spíš díky, čas na hledání nové práce. Nemusím na většinu inzerátu odpovídat během pracovní doby, ale z pohodlí domova, kdy jsem během všedního dne sama... mám tedy i tak klid. Dalším plusovým bodem je, že mám čas na vymýšlení a formátování článků a to ať pro MonsterMusic nebo sem na blog.

Ani víkend tedy asi moc akční mít nebudu, ale vlastně jsem ráda. Cejtím, že jsem nějakou takovou krásnou nemoc, u které se musí především odpočívat a ležet, potřebovala.