Čaj od snídaně k dopití přede mnou (mimochodem, zelený s brusinkou od Pickwick je můj oblíbený), kachní stehna v troubě, brambory na bramborové knedlíky oloupané. To znamená, že k nedělnímu obědu mám všechno přichystané a mám tedy chvilku času, abych vám o sobě opět napsala pár řádků.

V jednom z posledních článků jsem slibovala, že konečně napíšu něco o mé nové práci. Jelikož jsem tam teď strávila první tři dny a mám za sebou nějaké hlavní dojmy, je ten správný čas prvních pár řádků sepsat.

Prvně by bylo asi dobré napsat, jak jsem se k tomu dostala. Ještě když jsem byla v Sociologickém ústavu, prohlížela jsem denně několik inzerátů. Koukala jsem se i po pozicích, jako asistentka či pracovník backoffice, marketingová pozice, copywriter či něco, co se například týče zajišťování chodu e-shopu. Právě sem hledali člověka, který se bude starat o chod e-shopu. Jednalo se o firmičku, která se zabývá vývojem a prodejem výživových doplňků. Právě díky tomu, že se jednalo o zaměření ve zdravém životním stylu mě to moc zaujalo a odeslala jsem na příslušný kontakt cvoje CV a motivační dopis, kde jsem se i rozepsala o tom, že mě zdravý životní styl zajímá a jednou bych si chtěla udělat i kurz na výživového poradce a trenéra.

Asi dva týdny se nic nedělo, až mi jednou dopoledne zvonil telefon. Paní se mi představila právě z této firmičky s tím, že na pozici, na kterou jsem psala už bohužel někoho obsadili, ale že ji zaujal ten motivační dopis a ještě víc to, že mám v CV uvedeno, že mě baví psát a nějakou dobu se tomu už věnuji v redakce. Domluvily jsme se po telefonu na pohovor a mně tekly slzy dojetím, ve chvíli, kdy jsem ten telefon položila.

Na pohovoru jsem ihned seznámila s panem a paní majitelkou. Zjistila, že se jedná o maličkou českou rodinnou firmu o pěti zaměstnancích, fungujících už přes 25 let. Bylo mi řečeno, že jsem je hrozně zaujala a že by si představovali někoho, kdo by psal tématické články na jejich blog, staral se o vybraný sektor zákazníků, vymýšlel nějakou marketingové kampaně a podílel se na chodu eshopu. Hned jsem dostala za úkol sepsat jeden článek, aby věděli, jak mi to půjde. Na jednu stranu to všechno znělo jako sen. Na stranu druhou jsem tomu nechtěla uvěřit a z nějakého důvodu z toho byla silně nedůvěřivá, ale domácí úkol jsem i tak splnila a byli nadále nadšení. Prakticky mi vytvořili úplně novou pracovní pozici, se kterou ani nepočítali a to jen díky tomu, že jsem je tak obrovsky zaujala.

Poté se do toho ale připletl Domov seniorů a tam historii už znáte. Nakonec jsem ve středu nastoupila sem. Nejdříve to vypadalo, že budu prvních čtrnáct dnů doma, než se zlepší situace kolem corony. Nakonec ale normálně chodím už teď.

Nastoupila jsem tedy tento týden na začátku dubna. Moje pozice se hned na začátku trošku změnila, což mě v první chvíli zaskočilo. Stále tedy platí to, že mám psát tématické články na blog, začít se nějak starat o marketing a celkovou propagaci, budu se i starat o zákazníky, ale ještě se k tomu přidalo zpracování a odeslání objednávek, když bude zrovna potřeba (v malé firmě dělá každý úplně vše), budu i na hlavním krámě a prodávat věci pro lidi z ulice. Ten prodej mě právě dost zaskočil. První den jsem z toho byla nějaká taková otrávená a věřila tomu, že stejně skončím ve zkušební době, že tohle v životě nemůžu dát. Domů jsem přišla úplně vyřízená, hladová a ani trošku nevěřila tomu, že to tam začnu mít nějak ráda.

Ve čtvrtek se ale tak nějak vše otočilo, jako mávnutím proutku a mě to začalo bavit. Právě ve čtvrtek jsem psala první článek. Díky článku jsem zjistila, že se budu podílět i na tvorbě psaní newsletterů, což je věc, která mě také ohromně láká. Ta práce mě začala bavit. Začala jsem to tam mít ráda a už teď se těším na zítra do práce. Furt se mi to zdá, jako sen. Nechápu, jak jsem se tam dostala. Nechápu, jak jsem je tak hrozně moc mohla zaujmout, ale přijde mi to úžasné, ale jak říkám... stále to nedokážu zpracovat. Už mám i nějaké nápady, jak oživit áš Facebooku, jak třeba nalákat nové lidi a tak. Každá část té prácě mě baví a těším se i na tu komunikaci se zákazníky. Majitelé jsou pan a paní v důchodovém věku a jsou moc milí a nápomocní. Jedna holčina je na mateřské a chodíé tam jednou týdně a vše kolem eshopu mě učí druhá kolegyně, která chodí každý den a mohla bych být její dcera :-D. S tou si budu rozumět asi nejvíc. A to je z lidí ve firmě vše, nikdo jiný.

Práce ale nakonec vypadá slibně. Jen prostě nerozumím tomu, jak tohle, bez naprostých zkušeností s marketingem mohlo vyjít. Důvěřují mi natolik, že už mě k tomu začínají pomalu pouštět a já jsem za to čím dál víc vděčná, že jsem dostala takovou šanci. Jako bych konečně mohla ukázat, co ve mně je. Už žádné uzávěrky, žádné tupé civění do počítače - jsem celkem dost v pohybu a 8,5 hodiny u počítače, jako předtím nesedím a rozhodně mi to vyhovuje. Když nastaně nějaký problém a něco někdo udělá špatně, řeší se to naprosto v pohodě. To s bývalou šéfovou nepamatuji. Nikdo se tam netváří, jako nadčlověk. Zajímá je, co si doopravdy myslím o dané věci a na to také nejsem zvyklá. Pracovní dobu mám od 9 do 17 hodin, ale v pátek jen do 15 hodin. To je také příjemná změna. V Socáku jsem měla i v pátek do 16:30 a bylo to šílené. Nějaké věci ohledně objednávek už dokážu udělat sama! a věci mi do hlavy poměrně rychle lezou. Navíc mám výhled na centrum Prahy a na Vltavu, protože sídlíme hned na nábřeží u Smíchovské náplavky.

Tak na mě myslete, držte mi palce, ať to zvládám.