Zdravím a přeji hezký den! Nebudem to tady dlouho natahovat a jdem se kouknout, jaké hudbě jsem propadla během ledna. Tentokrát to bude melodicky hodně nabitej výběr a ještě aby ne, když jsem ty písničky poslouchala většinou, poslouchala na vycházkách, kde jsem se snažila nastavit co nejvíc svižné tempo.

Letošek asi jako první otevřeli Foo Fighetrs, které už od konce minulého roku posílali do světa to nejnovější z jejich tvorby, protože 5. února vydali nejnovější album Medicine At Midnight, což mi připomíná, že si ho vlastně musím poslechnout. Z těch všech ukázek mi ale nejvíc utkvěla No Son Of My, která kytarovou linkou zaujme hned na začátku skladby, a tak ani chvilku neuvažujete o tom, že to přeladíte někam jinam. Mou největší lednovou závislostí jsou ale nepochybně Erasure a Weezer. Stylově rozdílný, Erasure je těžký retro, ale já se do těch kapel strašně zamilovala a až otravně jejich playlisty sjížděla furt dokola. Tady dávám to nejvíc z toho, co mě bavilo, ale těch dalších jejich super songů je hned několik. Na Close To Me jsem narazila v playlistu na Spotify u Lény Brauner (mimochodem, tu ženskou žeru) a i ta mě dost baví. Znala jsem od nich jen svou srdcovku Friday I'm In Love a Boys Don't Cry, ale tohle je také velmi návikové :-). V poslední řadě pak Vojtaano, který 21. ledna vydal album 2021. Rozhodně se nejedná o zklamání a je skvělé. Těch písniček z jeho novinky jsem si oblíbila hned několik, ale tohle je jediná z těch mých oblíbenkyň, které se nachází na Youtube. Klasicky velmi vtipné video :-D.

Foo Fighters - No Son Of Mine

Erasure - Sometimes

Weezer - Hero

The Cure - Close To Me

Vojtaano -Tančím o samotě

Posloucháte něco v tomto výběruv uvedeného? Jak to máte s "retro" hudbou a "retro" kapelama, posloucháte je?