Ještě si tady dnes neodpustím jeden článek, ač už tady dnes jeden nový je - lednová hudební TOP 5.

Mám tady dnes pokračování článku, jak to jde u nás doma s covidem, protože situace se změnila. Předem bych vám všem moc chtěla poděkovat za zdržení palců, určitě to pomohlo! Mamka už má covid za sebou a v pondělí, poprvé po nemoci, vstala a oblékla se do běžného oblečení. Až na únavu ji nic netrápí, ale to víme, že může přetrvávat i měsíce, ale drží se dobře. Pět dní po prokázání pozitivity u mamky vyrazil na testy i táta s bráchou. Brácha měl výsledky ještě téhož dne - byl negativní. Táta až den po testu, kdy stejně přes noc ztratil čich, takže to bylo jasné. Takže nově mám pozitivního taťku, který to už týden zvládá jen s rýmou a ztrátou čichu. Jelikož žijí všichni společně, tak po prokázání táty musel po pár dnech na testy opětovně brácha. Sranda je, že po každém testu a prokázání nově pozitivního člena v domácnosti mu pokaždé od nultého dne běžela znovu karanténa a jelikož byl negativní, ale s pozitivními osobami v jedné domácnosti, tak má karanténu delší a tedy 15 dnů. Bráchu už několikátý den zlobí bolavá záda a rýma. Na testu byl kvůli tátovi tedy včera a dnes mu taktéž přišel pozitivní výsledek. Takže to doma slízli všichni.

Já tam byla minulý týden 2x, kdy jsme se tam objevili jen naotočku, nechali na terase u dveří navařené jídlo, oni si to bezkontaktně převzali po našem odjezdu. Mimochodem musím říct, jak je zvláštní celý ten průběh. Od mamky z kanceláře to mají všichni čtyři, co tam jsou. Mamka s jednou kolegyní totožný průběh - zimnice, bolest kloubů a zad, nechutenství a podrážděný žaludek (to samé měla i Jakubova babička). Druhá kolegyně je pozitivní, ale naprosto  bezpžíznaková a netrpí ani únavou. Nejhůř je na tom kolega. Toho odvezla v noci sanitka a už pátý den leží s oboustranným zápalem plic, je na kyslíku a rvou do něj kortikoidy. Prý je nadlidský úkon dojít si i na wc. Podle doktora pobyt v nemocnici tak tři týdny, rekonvalescence poté cca půl roku. Je to pěkná zákeřná mrcha, vám povídám. Jak to člověk bude mít, neví dokud to opravdu nechytí. Protože kolega je našeho taťky navíc sportovec, takže by člověk řekl, že průběh bude lepší.

Tak snad už brzo budou všichni v pohodě a to myslím úplně všichni a světě. Mně tenhle život už nebaví. Minulý týden se mnou nebyla moc řeč, jelikož jsem se tu plácala v totální depce a klepala se strachy, jak to u nás dopadne, ale vypadá že i přes maximální pozitivitu vše dobré, až na máminýho kolegu tedy. Je to ale bojovník a dá to!

A ještě takové možná věcné info ke covidu celkově. Radí to teta doktorka snad každému - pravidelně užívat vitamín C, D a zinek.