Už několik dní si říkám, že bych sem měla napsat nějaký ten článek, co je u nás nového. Nn o knížkách, ne o seriálech, nic takového. Prostě článek o tom, jak se máme, co děláme, a jak plánujeme svatbu či jak to vypadá s výstavbou domu. Celých těch několik dní na to ale nemám čas, než sedět u pc, jdu se raději projít, uklidit nebo dělat večeři... až mě to zase doběhlo, krucinál!

Už týden mi není úplně nejlíp. Druhou polovinu minulého týdne mě trápily obrovské únavy, kdy jsem fakt usínala za chůze. Ne taková ta únava, že toho za den bylo dost nebo, že jste se špatně vyspali. Prostě naprostá únava, něco takového, jak se popisuje únavový syndrom. Vygradovalo to v sobotu, kdy bylo po x dnech naprosto krásně. A já? Já proležela celou sobotu, jelikož jsem prostě nemohla nic. K večeru jsem se jen dokopala na vycházku a domů se vrátila s teplotou a ležela jako placka do dalšího dne. Sobota tak nějak šla, takový ten pocit po nemoci. V pondělí mamka usoudila, že to bude neléčená alergie, že to často mám, když kvetou ovocné stromy a do úterý jsem to neřešila. Včera jsem se probudila s naprosto oteklýma očima, na které nepomáhalo nic. Na dnešek mi přes noc otekly ještě víc a přidala se k tomu silná bolest v krku, a tak jsem se ujala volat tetě - doktorce. Nakonec jsem musela k ní, protože po informaci, že jsem si v krku našla asi čepy usoudila, že mě potřebuje vidět osobně. Nebyla jsem nadšená, ale řekla jsem si, že angína se dá přežít, dostanu antibiotika a zas to bude dobrý. No jo ale, co čert nechtěl. CRPčko angínu nepotvrdilo, krk na angínu také prý nevypadá, protože s tím, co tam mám bych musela ležet zákonitě v horečkách. "No, Kájo... to není hezký, podle toho co říkáš se začínám obávat, že by to mohla být mononukleóza. Zítra bude ještě brzo, v pátek tu nejsme. Přijď si v pondělí na krevní rozbor, tohle se mi nelíbí." A tak v pondělí hezky poklušu do ordinace na odběry krve a budu se modlit, vlastně se modlím už teď. Mnohem raději bych tu alergii nebo virovou angínu, když to nemůže být ta bakteriální. Mononukleóza dva týdny před svatbou znamená pouze to, že teď termín zrušíme a svatba bude někdy na podzim. Naštěstí máme zaplacený jen rezervační poplatek u agentury, co nám pořádá obřad a to se z důvodu nemoci snad vrací. Vše ostatní zaplacené ještě není, ale nebude to problém. Svatbu chceme v kempu, kde se svatby běžně nedělají a majitelé tam mimo sezónu svatbu moc rádi uspořádají a s přesunem nebudou mít problém. Vyřešilo by to i stres, jestli nám teda na svatbu otevřou hospody nebo ne, ale stejně! Prostě mě to hrozně štve! Slavit to s mononukleózou nemá význam. Člověk musí dodržovat klidový režim a svojí svatbu takhle slavit nechci. Chci si ji užít a ne během ní celou dobu sedět na židli, šetřit se a nedát si ani dvě sklenky vína. Budeme tam mít rodinu, kamarády... dohromady asi cca 45 lidí, a takhle se vlastní svatba prostě neslaví.

Uvidíme tedy po testech, jak dopadnou. Na nic jsem teď neměla čas. Vše jsem odkládala, články jsem nepsala, ač nápadů mám hned několik. Teď můžu jen sedět a odpočívat. Tedy minimálně do výsledků odběrů krve. Třeba to ale nic nebude, kéž by.