Na tento článek se chystám už několik dní, ale najít si teď čas je ještě víc obtížnější než přetím. Věřím ale, že se to časem srovná a budu tady na blogu zase aktivnější.

Před skoro čtrnácti dny nastal den D a přišel na svět náš malý Šimon. Na svět ho doprovázela dlouhá cesta, kterou jsem vypočetla od prvotních kontrakcí až k samotnému narození na "nádherných" 25 hodin. Prakticky dva dny jsem nespala, porod byl dlouhý, ale stálo to za to. Narodil se úplně zdrávý s nádhernými mírami 51 cm a 3640 g a to v noci 25. března, hodinu a minutu po půlnoci. Jen nás čeká v dubnu kontrola s jeho mateřským znamínkem, jelikož se narodil s jedním poměrně velkým na bříšku. Bude to mít po mně, protože já měla velké mateřské znamínko na zádech a v pubertě jsem si ho nechávala odstranit. Já si tak jeho narozením obstarala nejlepší narozeninový dárek, protože své narozeniny slavím den poté, a jak jsem celé těhotenství říkala, že tuším, že budu na své narozeniny v porodnici, tak mi to přesně vyšlo. Od teď budou mé narozeniny v rodině už navždy zapomenuty :-D. Navíc jsem stihla porodit první dítě nejpozději do 30, což se mi přesně o den také povedlo, cheche.

Po porod jsem se rozhodla v pražské nemocnici na Vinohradech a jsem si jistá, že jsem si vybrala výborně, protože veškerý personál byl od začátku do konce velmi profesionální, vstřícný, nápomocný. Před porodem jsem četla hororové příběhy o protivných laktačních sestrách napříč nemocnicemi, ale tady byly všechny naprosto výborné. Stejně tak lékařské gynekologické oddělení, ale i samotné pediatři. Pochválit musím i samotné nemocniční stravování. Čekala jsem naprostou hrůzu, ale jídlo bylo fakt dobré a nenarazila jsem na žádný blivajz. V nemocnici jsme si pobyli čtyři noci a doma už jsme přes týden, a tak nějak se dohromady poznáváme. Musím ale říct, že na to, jak hodného mrňouse máme, který spí hezky přes den a celou noc jen s přestávkami na kojení a přebalení, tak je to samotné šestinedělí stejně náročné. Je to naprostý hormonální koktejl, u kterého jsem si říkala, že mě nemůže překvapit a stejně překvapil. Už ale chodíme ven a já věřím, že se s tím začnu pomalu dostávat do formy. V životě by mě nenapadlo, jak člověk může přijít o veškerou fyzickou zdatnost během těhotenství.

Budu se na vás těšit s dalším článkem, na který si snad v blízké době udělám čas.