Už minulý rok jsme se shodli, že bychom letos chtěli strávit týden na horách na lyžích. Počítali jsme s tím, že Šimon bude mít v té době cca skoro jeden rok, a tak i s ním by to mělo být v pohodě, včetně cesty autem tam i zpět. Navíc nás napadlo, že s námi můžou jet i Jakubovy rodiče, kteří do zahraničí na lyžovačku jezdí už roky a všichni bychom se mohli prostřídat u hlídání Šími a lyžování. Nakonec jsme do naší výpravy přibrali i moji mamku, která taktéž lyžuje a i ona by si mohla užít Šímu. Kouknout se do Alp byl už dávno její sen.  

 

Jak už jsem psala výše. Rozhodli jsme se pro rakouské Alpy. Jakubův taťka už před rokem našel nádherný penzion, kam bychom se vešli všichni a zároveň by každý měl svůj pokoj. Penzion byl navíc hned u lyžařského střediska, a tak nebylo o čem přemýšlet a termín se rezervoval. 

 

 

Na hory jsme tedy vyrazili letos druhý týden v únoru a strávili v maličkém městečku Ellmau báječný týden. V místě se navíc před lety natáčel seriál Doktor z hor, a tak o nádherné scenérie nebylo nouze. Nastřídačku jsme tam ochali asi všichni, osobně jsem kouzelnější městečko neviděla. Nádherné to tam musí být i během jarních a letních měsíců.

 

Vyráželi jsme v sobotu ráno v devět a asi v šest večer jsme byli na místě. Během cesty jsme měli asi tři zastávky a jeli jsme dvě posádky aut. Já s Jakubem a Šimonem a v druhém autě jeho rodiče s mojí mamkou. Největším úskalím celé cesty byly dopravní kolony, ze kterých jsme se v zahraničí po cestě tam i zpět neměli šanci dostat a cestu nám to protáhlo o několik hodin, ale i Šimon to náramně zvládnul. Je to prostě rozený cestovatel. 

 

 

Na místě nám přivítala velice sympatická paní majitelka, která nás provedla apartmánem a vysvětlila co a jak. Do apartmánu se ze společného schodiště se vcházelo rovnou do místnosti, kde byl kuchyňský kout se stolem a lavicí. Za touto místností byla chodba do dvou ložnic, koupelny a na wc. V jedné části chodby, která byla oddělená velkou šatní skříní byla palanda, kde našla spací útočistě naše mamka. Z její postele měla nádherný výhled na horský hřeben a dveře na balkon. V den příjezdu jsme dorazili až někdy kolem 6 večer, takže jsme jen lehce vybalili, chvilku poseděli u čaje a odebrali jsme se ke spánku. 

 

 

 

Druhý den ráno jsme započali společnou snídaní a dohodli se, že vyrazíme na vycházku, během které nakoupíme permice porozhlédneme se po obchodu, pekárně. Prostě prozkoumat, co je v okolí, a jak časově to vychází tam dojít. Nakonec jsme si v městečku dali i výborný oběd a našli tak super restauraci. Odpoledne už drahý s taťkou vyrazil lyžovat a pokud se nepletu, my se nějak plácali na sněhu.  

 

 

Následující dny probíhaly tak nějak stejně. Po snídani Jakub s taťkou vždy odjeli skibusem lyžovat a my (Jakubova mamka, moje mamka a já) střídali u Šimona. Ony si ho věšinou brali v kočáře na dopolední vycházku, takže já měla volno a kolem oběda jsem si ho přebírala já. Ony se najedly a vyrážely na lyže a já potom se Šimonem vyrážela za nima. Já měla v té době problémy s kolenem, a tak jsem se k lyžování odhodlala až poslední den, a to jsem měla fungl novou lyžařskou výbavu (ehm). Uprostřed týdne jsme se hned ráno vydali do vzdálenějšího lyžařského resortu celá rodina. Potřebovali jsme se auty přiblížit k lanovce a poté ještě vyjet lanovkou. Jak jsme si naplánovali tak to i vyšlo. Tam jsme společně strávili prakticky celý den a buď se lyžovalo nebo se trávil čas na velké terase restaurace, jenž měla nádherný výhled na celé lyžařské středisko. Bylo nádherné slunečné počasí, a tak jsem tam dost často během celého dne chodila jen v merino mikině. 

 

 

 

(alpský knedlík nemohl samozřejmě ten týden chybět)

 

Během toho týdne jsme prakticky jen lyžovali, poté odpočívali nebo se šli jen lehce projít. To vůbec nevadí, protože právě kvůli lyžování jsme na místo jeli. Na příští rok máme už naplánované také hory v úplně stejné sestavě. Jsem si jistá, že i Šimon si hory užije zase o něco víc, jak už bude zase o dost víc všechno vnímat. Letos se vozil i na sáních a byl super nápad, je tam pořídit, protože se mu na nich líbilo.