Je to chvilka. Půl hodinky? Víc ne...

Píšu to ve chvílích, kdy mi je  neuvěřitelně blbě. Nějak se nevyrovnávám s faktem, že ona tady pro mě už nikdy nebude a já tady už nikdy nebudu pro ní. Odešla a už se nikdy... nikdy... nikdy nevrátí. Odešla ta, kterou jsem považovala za tu nejlepší kamarádku na světě. Anni umřela... nebýt jejích lovů na myši a tý zk*rvený hlavní silnice a aut na silnici, tak se jí to NIKDY nestalo. 
Celou noc jsem umírala strachy, kde je. Ve 4 ráno jsem stála na balkonu a silou vůle se jí snažila přivolat. Rano jsem se jí vydala hledat a po pár minutách se mi naskytnul ten nejděsivější pohled, jaký jsem kdy viděla. Totálně jsem se tam sesypala... i teď mám co dělat abych viděla.

Jak mi to mohla ta mrška udělat? Proč mi musela dát sbohem stejně jako Jimmy. Ve stejnym věku... ve stejný pozici, když vypadala, že jenom spinká. 

ANNI... I NEVER FORGET!

Mám pocit, jako by ve mně všechno umřelo :'(