Londýn

D´Geris šel pomalu po Londýně a přemýšlel, v noci klidně nespal, jelikož ho neustále provázela noční můra ohledně smrti jeho sestry a ohledně umučení onoho muže. Bylo to snad poprvé co ho něco takhle vyvedlo z míry. Umyslel si, že po celý rok nikoho nezabije, jen se bude bránit, když ho někdo napadne. Najednou stál před kotlem a uviděl u fontány dívku. Dobře ji znal, byla to ona kdo mu napsala ten dopis a očividně tam na něco čekala. Šel tedy za ní, ale než něco mohl udělat, tak se znenadání otočila a pozdravila ho. Chvilku si povídali a dívka pak musela odejít. D´Geris se vydal směrem dál, ale v parku si všiml, jak ho někdo pozoruje. Otočil se tedy k němu a chtěl vytasit dýku, ovšem zarazil se ... vzpoměl si na to, co si řekl. Udělal však asi chybu, vyběhl proti němu bystrozor. A je to v háji, pomyslel si D´Geris, už o mě vědí. D´Geris se rozeběhl směrem pryč od parku, ale bystrozor běžel za ním a nekouzlil, jelikož tu byly mudlové. D´Geris si všiml dobré budovy a rozhodl se pro něco, co již dlouho nezkoušel. Rozeběhl se tedy ještě rychleji a odrazil se od budovi směrem do výšky a uchytil se vyčnívajícího trámu. Přitáhl se a vylezl na něj. bystrozor byl překvapen a sahal po hůlce. D´Geris rychle šplhal po zdi ve které byli díry a on se tak mohl správně chytnou. Vylezl na střechu a konečně to byl on, konečně volný, odproštěný od vše starostí.

Díval se tak dolů na ty mudli a přemýšlel. Bystrozor to uz vzdal a on zůstal sám. Díval se na všechny ty mudly a přemýšlel. Vytáhl pergamen a začal psát: ,,Milá Samantho, ne, to zní blbě, Samantho, chtěl bych...´´ psal dopis dlouho a přitom seděl na vysunutém trámku a nikdo ho neviděl. Dopsal dopis a sruloval ho. Postavil se a rozhlédl. Nikde nikdo a už se začínalo smrákat. Sešplhal tedy o kousek níž a z bezpečné výšky seskočil na zem. Vyšel pomalu směrem do domu, který měl momentálně pronajatý. Tam si lehl na postel a díval se do stropu. ,,Proč já? Jistě, udělal jsem toho dost a asi to nevrátím´´ povzdechl si a stále se díval do stropu. Netrvalo dlouho a usnul.

Po neklidné noci se probudil a šel se opláchnout studenou vodou. Oblékl se do svého obviklého oblečení a chtěl jít ven, ale zarazil se v chodbě kde bylo zrcadlo. Vrátil se o krok zpět a podíval se do zrcadla. Tam však jen vidělzbytek toho co dříve bylo neviným chlapcem, teď už to nebyl ten kluk, už ne. Už to byl jen známí masový vrah a to se asi jen tak nezmění. Povzdechl si a vyšel ven do krásně čerstvého vzduchu. Zavřel za sebou dveře a jako by se cítil opět zavřený v nějaké nelidské skořápce.