Postarší muž seděl v křesle u krbu a v ruce držel skleničku s ohnivou whisky. Podřimoval a hlavou se mu honili myšlenky. Myšlenky o minulosti. O tom co se stalo, co udělal. Co musel udělat. Vzpomínal na událost před pár lety. Na událost, co mu změnila život. Na ten večer s Mallethem v Blábolivém Brodu. Náhle sebou cukl. Někdo otevřel dveře.

Pohodlně se opřel a čekal. Někdo k němu přistoupil zezadu a podal mu obálku. Pouze kývl a rukou poslal onu osobu pryč. Po zvuku zabouchnutých dveří otevřel obálku a vyndal dopis. Byl krátký a celkem stručný. Po přečtení dopisu mu v hlavě běželo spousty myšlenek, ale jen jedna, na kterou se soustředil. Jsou ve škole, pomyslel si, snad budou v pořádku, nemohu jim nijak pomoci. Smutně povzdechl a napil se whisky.

Náhle se znovu otevřeli dveře a byli slyšet těžké kroky. ,,Je to přesně tak jak sis myslel'' řekl stroze mužský hlas. ,,Čekali tam na nás a zhatili nám plány. Jak jsi to věděl?'' zeptal se s překvapením v hlase muž. ,,Bylo to úplně jasné. Myslíš si, že by snad Brousek nezakročil proti nám? '' zeptal se s úšklebkem v hlase muž z křesla. ,,Hlavně pokud jde o Godrikův důl a blízké okolí, tak je šílenost tam něco dělat, nebo jsi zapoměl Edgare?'' Edgar na chvíli ztuhl a pak se usmál: ,,Asi bych tě měl častěji poslouchat'' a s úšklebkem na tváři se Edgar podrbal na týlu hlavy. ,,A jak dopadla ta operace v Londýně?'' zeptal se muž z křesla. ,,Je v pořádku, máme ji stále pod dohledem a neví o nás, přesně tak jak sis přál.'' Muž v křesle se zamyslel: ,,Nekontaktoval ji někdo? Nějaký muž?'' protáhl lehce muž z křesla. ,,Nikdo, ani žádný pokus o kontakt, ale často za ní chodí členové rodiny.... také nás nespatřili ani neměli tušení'' hned zareagoval Edgar, když si všiml pohledu. ,,Je v bezpečí, nemusíš o ni mít strach.'' uklidňoval ho Edgar. 

Dveře se znovu otevřeli a Edgar se otočil směrem k nim. ,,Snad netuším pánové'' zeptala se nesměle žena. Edgar pohlédl na muže v křesle, který jen mávl rukou a přizval ženu k nim. ,,Nesu noviny, '' začla žena ,, v Blábolivém Brodu jsme se usadili úspěšně, nikdo nemá tušení že tam jsme. Postupně se snažíme zapadnout mezi obyvatele a sžít se s nimi.'' Muž v křesle se zamyslel. ,,Velmi dobře Elizabeth, vedeš si moc dobře. Doufám že na konci týdne už budou nějaké výsledky z pozorování.'' Pronesl muž trochu chladně a vstal z křesla. Napřímil se a jeho bílý hábit se konečně srovnal. Díval se do krbu a skleničku si položil na krbovou římsu. ,,Jestlipak víte, co je tento rok výjmečné? '' Otočil se s tázavým pohledem na Edgara a Elizabeth. Oba se na sebe podívali a souhlasně odpověděli, že neví. Muž se usmál: ,, Edgare, ty si vzopmínáš jak jsem tekrát odcházel z porodnice? Jak jsem se radoval ze svého syna? '' Edgar přikývl ,,zapoměl jsem ti říci jednu věc... '' Edgar si ho netrpělivě prohlíže ,, ... mám dva syny.'' Elizabeth se nechápavě koukala na oba muže a Edgar pomalu spustil. ,,To už to je 11 let? '' Muž u krbu kývl. ,,Takže už jsou na škole? '' muž opět kývl. ,, Máme na ně dávat pozor? '' Muž u krbu se trpce usmál: ,,myslíš že dostat se do školy je jedoduché? Podle všeho co vím, je sice Brumbál stále pryč, ale i tak je tam moc učitelů a ochraných kouzel a já sám tam jít nemohu... nepoznali by mě... '' Muž sáhl po sklenici a napil se. Edgar se podíval na Elizabeth a něco zamumlal. Ona kývl a odešla pryč. Edgar se podíval na muže. Stál tam, jednu ruku opřenou o římsu, v druhé už téměř vypitá sklenka od whisky. Působil jako unavený starý muž. Ve světle od krbu se ovšem stále rýsovala ta stejná osoba kterou potkal už před tolika lety. Vyzařovalo z něj něco majestátního, něco, čeho by se člověk měl bát, jen to nedokázal popsat. 

Znovu se otevřeli dveře a muž u krbu se k nim otočil. Do dveří vkročila Elizabeth ještě s jedním zahaleným člověkem. ,,Můj pane, máme tu dalšího člověka co by chtěl pomoci naší věci......'' spustila Elizabeth, avšak muž ji přerušil. ,,Kdo jsi? Ukaž svou tvář. '' zahalený muž si sundali masku s kapucí. Objevil se muž s přísným pohled, tmavě hnědými vousy a hnědým provrtávajícím pohledem. ,, Tebe jsem tu opravdu nečekal Theodoricku'' zhodnotil ho pohledem muž u krbu ,, zestárl si od našeho posledního střetnutí, které nebylo mco přátelské'' uchechtl se muž u krbu. ,,To máš pravdu, ale když už se jedná o otce mých synovců, tak se musím postarat o to, aby se nenechal chytit při první příležitosti'' uchechtl se Theodorick ,, nebo jsi zapoměl kdo po tobě zametá stopy na ministerstvu? Poslední asi 4 měsíce? Nebo myslíš že jsi stále v kondici Danieli?'' Uchechtl se Theodorick. D'Geris se uchechtl ,, vím že jsi za tím byl ty a děkuji ti za to, ale stále to nevysvětluje to, že chceš podpořit naši věc.'' Theodorick se usmál ,, já vaši věc podporuju už dlouho a neuznávám to co se tu všude děje. Příjmeš mě tedy do svých řad?'' Zeptal se znáhla Theodorick. D'Geris gesty vykázala Edgara a Elizabeth z místnosti. Z kovového koše u krbu vytáhl protáhlé kleště a vložil jejich čelisti do ohně v krbu. ,,Přísaháš, že neřekneš o našem společenství nikomu? '' Začal D'Geris vážným tónem. Theodorick kývl. ,,Slibuješ, že zůstaneš navždy věrný naší věci a uděláš vše pro to, aby jsi splnil zadaný úkol?'' Pronesl chladně D'Geris. Theodorick přikývl. Kleště v krbu začínali rudnou a THeodorick si toho všiml. ,,Přísaháš, že v rozhodující moment, budeš muset zabít třeba i svého vlastního bratra jen,aby jsi splnil cíle a plány společenství?'' Theodorick se na chvíli zamyslel, ale nakonec přikývl. D'Geris vytáhl z krbu rožhavené kleště a přešel k Theodorickovi a vyzval ho k natažení pravé ruky. ,,Nastav prsteníček pravé ruky.'' Theodorick se zdráhal a nakonec nastavil jen prsteníček. D'Geris klečtěmi pevně secvakl kleštěmi a Theodorick zatl zuby. Potom, co odendal kleště mu tam tam zůstali vypálené dva pruhy. ,,Zde máš prsten, nos ho na znak své přísahy Theodoricku. Malleth a Elizabeth, ti venku vysvětlí zbytek a teď odejdi.'' D'Geris vložil kleště opět do kovového koše, dolil si whisky a znovu se posadil do křesla. Napil se a přemýšlel. Co se asi staneho jeho synům? Jsou v nebezpečí? Může je zkontaktovat? Spousty otázek, žádné odpovědi....