ČEKANKA

 

Ta holka, je snad prokletá,

už se zas diví, mlčky zírá.

Co vlastně čeká od světa?

Proč nezdrhne, proč tady zmírá?

 

 

Moc chytrá asi nebude,

už roky stojí v jednom koutku.

A nepere se s osudem,

připomíná dřevěnou loutku.

 

 

Víš, jak ji vidí ostatní?

Čekanka, její nové jméno.

Znavená sedá na patník,

zasněný pohled zbyl jí jenom.

 

 

Své trable hluchým vypráví,

slepci jí slzy neutíraj.

I zmiji v trávě otráví,

noční můry už nudou zívaj.

 

 

Dlouho ji shora sledujem

sčítáme všechny její hříchy.

Přežila další  těžký den,

anděl strážný tu chcípe smíchy.

 

 

Pak slituje se, křídla snímá.

 

 

Seber je. Začni konečně vnímat

tu lehkost, vzduch a prostor kolem.

Jen do toho, zvedni se z kolen.

 

 

Mrkne na tebe zpovzdálí

anděl, co odstříh´ křídla svý.

 

 

Tak je nerozbij.

A leť. Hned teď!