Obluda flekatá I.

6. 04 2014 | 11.41

Toník to zařídil aneb "Obluda" na obzoru

DSCN2350

"Jen přes mou mrtvolu!", snažím se o nekompromisní tón.
"Mamí, prosím tě, podívej se, jak je krásnej...," zkouší to Toník neúnavně dál.
"Krásnej možná, vočišťata to má pěkný, ale co vím já, je to to nejpaličatější plemeno, jaký si příroda mohla vymyslet.
"Přece nejsou všichni bíglové stejní. Koukej, píšou tu – jedno z nejoblíbenějších plemen, výrazně kamarádská povaha, velice vhodné k dětem. Štěká zřídkakdy a pokud snad ano, tak velmi melodickým hlasem," cituje Toník z knížky s podezřelým názvem "Pejsek v bytě – šťastné dítě", kterou sebral bůhvíkde.
"Podívej se kolem. Všichni tví kamarádi mají křečky, morčata, nebo normální psy - jorkšíry, jezevčíky, případně labradory nebo pudly. A ty mi přijdeš s tímhle. Víš vůbec, že je to lovecké plemeno? Co bychom s ním v našem pidibytě asi tak dělali? A jestlipak už jsi slyšel, že bígl patří mezi ty nejhůř vychovatelné psy, že vyžaduje denně několikakilometrové procházky, aby vybil energii, protože se jinak nudí, a pak doma zlobí?
"Právě, pořád tvrdíš, že mám energie víc než Dukovany, tak bych ji na těch procházkách s naším pejskem aspoň vybil. A třeba pak budu taky hodnej," argumentuje syn a upíra na mě psí oči.
"Tak předně – není to žádný NÁŠ pejsek, je to pejsek úplně cizí. A za druhé, energii si můžeš jít vybít teď hned. V pokojíčku máš brajgl jak na skládce nebezpečného odpadu. Krom toho si přece nemyslíš, že takového pejska seženeš v supermarketu, maximálně tak plyšovýho" snažila jsem se utnout diskuzi.

 
 
V tu chvíli synkovi zazvoní zpráva na mobilu, ten se po přečtení nápadně rozzáří.
"Jooooo, super, sláva" zajásá. Tak prý se máme pomalu oblékat, abychom to do půl hodinky stihli," sděluje mi s úsměvem.
"Jak oblékat, kam oblékat, proč? Jestli někam jdu, tak koupit něco k večeři," odpovím.
"Ale ne, ty tomu nerozumíš, ten pán slíbil, že mi napíše, až bude doma, abychom se na štěňátko mohli podívat. A musíme rychle, na tom papírku psali, že už mají poslední, tak aby nás někdo nepředběhl!"
"Tondo, ty už sis nějakou obludu dokonce vyhlídnul, a bez mého vědomí! Tak to ani náhodou!" "A jaký papírek, co to meleš?"
"Ten inzerát, co byl na nástěnce u družiny přece. Tak jsem tam zavolal a domluvil to. Ale prý musím přijít s maminou, říkal ten pán. To jsem to zařídil, viď?"
"No tak to je báječný, to jsi zařídil fakt skvěle. Zapomeň! Ale teď tam na nás ten pán čeká, co s tím?" snažím jsem se být rázná, ale už cítím, že můj počáteční odpor a nesouhlas začínají tát.
"Tak víš co, mami? Nakoupíme na večeři cestou zpátky, až se budeme vracet. Jo, a jakou mám vzít tašku? Tu velikou modrou?"
"Hmmm, stejně bys nedal pokoj, a když už jsi nás tam objednal... Prosím tě, tašku neber, jdeme pro pár věcí k večeři, to strčím do kabelky. Ale varuju tě: jdeme se JEN podívat, ne aby sis myslel, že zpátky potáhneme psa!" 
Toník je v cukuletu oblečený, strká mi do ruky bundu a tlačí mě do předsíně. Ani nevím jak, už stojíme před naším domem a syn mě za ruku vleče k nedaleké vilové čtvrti.
 
_____________________________________________
 

DSCN2350

Přátelské plemeno...