Po dlouhé době a mnoha řečech o tom, že už konečně půjdu, jsem se vydal alespoň na chviličku vykoupat splávky ve vodě nádrže Odona Urbance tady nedaleko v Šenově. Vykopal jsem vercajk ze všech možných i nemožných míst, uvařil partikl, přimíchal do něj trochu medové vnadící směsi, naložil Kangoša a vijó koně!

Nebylo důležité něco nachytat, bylo třeba píchnout do žil svoji dávku drogy. Ten absťák byl neskutečný, vždyť u vody jsem byl naposledy vloni někdy v listopadu. A dokonce jsem i zlatou rybku chytil - jen ta tři přání z ní ne a ne dostat. To ovšem neuvidíte, protože došly baterie ve foťáku. Snad příště.

Nádherný den, teplo, uřvaní ptáci a vítr rachotící v mikrofonu. Pokochejte se i vy až hříšným poklidem pátečního pozdnějšího odpoledne.