Na to abych byl dobrý člověk, musím jíst dobré lidi? Špatná úvaha. Zanechmež tedy filozofie, protože to není účelem povídání tohoto a popojeďmež o kousek dál. Snad už to do perexu stačí, protože na hlavní stránce nechci zbytečně nic vykecávat - hrozné, že? Místo toho, abych se prezentoval v co nejlepším světle už na titulce Píše, tak se to snažím nějak nudně okecat, abych nedej Vesmír náhodou někoho nezaujal.

Ale kdo zná rubriku, v níž se zrovna nachází, patrně již tuší nějakou habaďůru, kterou se chystám ušít. A už je to tady, máme v hlavě hady - dostal jsem chuť na něco dobrého a protože to dobré původně byla nějaká dobrota z těsta na vánočku či mazanec, musel jsem si to vytlouct z hlavy. Zima je jak v psírně, nemám šanci, aby mi vykynulo těsto, což v praxi znamená, že ten nápad musí být bez kynutí. Tudíž to nemohou být ani koblihy či židy a jediné, co se jeví v tomto počasí průchozím býti tedy jsou asi jen perníky.

A kdo mi to tu loupe perníček? Než dojde k loupání, pohrajeme si trochu s pečením, neboť pečení je radost, Hera je z Polska. Připravmež si tedy na jednu dávku:

• 350 g hladké mouky
• 130 g moučkového cukru
• 20 - 30 g tuku
• 2 celá vejce
• 1/2 čajové lžicky sody bikarbony
• 1 lžička mletého koření (směs)
• 3 lžíce medu
• vejce na potírání

Já to násobím dvěma a jedem po výrobě.
Cukr a vejce utřeme, přidáme rozehřátý tuk (dávám máslo) a med s kořením, polovinu mouky a sodu a dobře promícháme. Pak přidáme zbytek mouky, vpracujeme ji a dopracujeme na hodně pomoučeném vále. Vpracujeme ještě tolik mouky, až je těsto vláčné, nelepivé, ale ne příliš tuhé.Těsto pak necháme nejméně 24 hodin v chladu zabalené v mikrotenu odpočinout.

Z těsta vyvalujeme 3 - 5 mm silnou placku,

vykrajujeme tvary

a na pomaštěném plechu nebo na pečícím papíře upečeme.

Pečeme ve středně vyhřáté troubě. (Orientačně 185°C, 15 minut.)

Vejcem potíráme před pečením i po vyndání z trouby, ještě horké, aby byly perníčky pěkně lesklé.

Pár poznámek k obrázkům pro zvědavé. Moje draze milovaná choť, aniž by to k čemukoli měla, odnesla s sebou jak vál na těsto, tak váleček a dokonce i vykrajovátka. Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, kuř a bude... No tohle nebudeme rozvádět. Prostě jsem chlapec přející, nechť jí to slouží ku zdraví a maje technické myšlení, nahradil jsem váleček lahví od vína, vál velkou bambusovou pracovní deskou a vykrajovátka sklenicí. Pro představu, perníčky mají přibližně rozměr  oplatků Fidorka.

Protože peču v trojkombinaci MW-Horký vzduch-Gril, namísto kulatých plechů použili jsme s dcerkou misky od remosky - ano, mohli jsme péci i v remosce, ale to nebylo záměrem. Misky jsou vymazané máslem a vysypané polohrubou moukou. Příště už to bude na pečícím papíře. Tedy možná. A určitě se mi do jedné misky vejdou čtyři perníčky.

Těsto je zpracováváno v mikroténovém sáčku, nezdálo se mi vhodné přidávat zbytečně další mouku, aby se to při zpracovávání nelepilo. Asi bych k receptu přidal ještě aspoň jeden kypřící prášek, možná dva, výsledek se mi zdál málo nadýchaný, což mohlo být i tím, že při zpracovávání těsta jsem pomoučováním (ne pomočováním) desky a rukou dodal asi ještě dalších třista gramů mouky. Tady vidím jisté rezervy a možnosti vylepšení a šance na experimentování.

Perníčky nechejte aspoň dva dny odležet, pak je můžete namazat povidly nebo dobrou marmeládou, slepit k sobě a ti největší frajeři to ještě namočí do rozpuštěné čokolády. A nebo to prostě zbaštěte jen tak k odpolední kávě.
Dobrou chuť.