Takhle se jeden fotřík ráno doma probudí, v hlavě bušej permoníci, v držce jak v torbě na zmije; votevře voko a na nočním stolku dva aspiríny a sklenice vody. Posadí se a vidí: na židli vyžehlená košile, kravata, kalhoty, vedle stojej vyblejskaný boty.
Nahoře leží cedulka: "Miláčku, snídani máš na stole, jela jsem nakupovat. Miluji Tě!"
Tak se oblíkne, jde do kuchyně a na stole slanina s vejci, čerstě upečený rohlíky a noviny vedle talíře. Jeho syn právě taky snídá, tak se ho zeptá:
"Co se tady, proboha, stalo?"
"Přišel's domů ve tři ráno, ožralej na plech a vůbec jsi nevěděl, co děláš. Vyvrátil's dveře, rozbil židli, nablil v předsíni a udělal sis monokl o roh stolu."
"No jo, to ale nedává žádnej smysl. Proč mám připravenou snídani a to všechno?"
"Jo ták, to když tě máma odvlékla do koupelny a snažila se tě svlíknout, tak's jí řek': 'Ruce pryč, dámo, já jsem šťastně ženatej.'"