V minulosti naši předkové - a také ti, kdo to na naše předky nedotáhli - čelili drsné realitě života lovců a sběračů. Hloupost se tehdy přísně trestala, nezřídka smrtí. Enormní evoluční tlak vyřazoval ze hry ty méně bystré, zatímco chytrost přeživších dostala šanci na další kariéru v potomcích. To už dnes neplatí.

Lovec a sběrač, který neuměl efektivně vyřešit problém obstarání si potravy a přístřeší, s největší pravděpodobností zahynul spolu se svou genetickou výbavou. Když se podobné chyby dopustí manažer z Wall Street, dostane ještě mimořádný bonus a stane se atraktivnějším partnerem. Extrémní pravidla přirozeného výběru jsou tak zjevně záležitostí dávné minulosti.

Jako živočišný druh jsme intelektuálně překvapivě křehcí a vrcholu jsme dosáhli už dávno, zhruba před dvěma až šesti tisíci lety. Pokud se pravidla přirozeného výběru jen trochu povolí, je logické, že každý z nás je výsledkem jistého kvalitativního ústupku ve srovnání s našimi předky z doby před šesti tisíci lety.