Tento způsob zimy zdá se mi býti velmi akceptovatelným. Ač standardně jako veš líný, přesto pomalu ale jistě stíhám jakž-takž všechno zvládnout natolik, abych byl se svou prací víceméně spokojen. Pravda, přístřešek pro stroje ještě nestojí, ale od prvního velmi megalomanského záměru jsem se dostal k řešení, které je sice vzdálené, leč daleko zajímavější, než původní záměr samotný. 

Bohužel se mi válí na dvorku pár technických zařízení, které by si velmi zasloužily být uloženy pod střechu a já prozatím stále ještě nevím, JAK to udělat. Stodola mi velmi schází. Ale něco se už pomalu rýsuje - jsem prostě dobrej a poradím si prakticky skoro se vším, s každou výzvou, která se přede mne postaví.

Mnohé se za letošní rok změnilo, nejsem si jist, zda všechno k lepšímu, ale celkový stav vypadá docela nadějně. Zejména v některých nepodstatných maličkostech, maličkosti podstatné jsou stále složité, byť již byl učiněn nejméně jeden velmi důležitý radikální řez. Ale o tom, až v Pravdivých lžích - mimochodem, změnil jsem heslo tak, jak jsem to slíbil. Místní, kteří se na blog přihlásí, zjistí velmi rychle, že pro ně se nic nezměnilo a ostatní opět budou té lásky a dobroty a využijí prostřednictví a dobrodiní elektronické pošty.

Dlouho jsem nepsal. Ne, že by nebylo o čem, ale mnohé záležitosti jsou natolik soukromé, že ani pod heslo se nedají dát. Dá se říci, že rok byl bohatý na změny. Změny v životě, změny v uvažování, změny v přístupu, změny ve vztazích.. Musím přiznat, že vlastně nic nedopadlo podle mých představ. Ale dobře mi tak, blbcovi starému, neměl jsem se ženit.

Kdo čekal nějaké hlubokosmyslné úvahy a dočetl až sem, zjistil, že se zmýlil. Snad příště..?