Mezi dobrým člověkem a dobroserem je rozdíl v tom, že zatímco dobrý člověk tak koná na základě pokory, úcty a neustálého dialogu se svým svědomím, dobroser dogmaticky prosazuje to, co ON považuje za dobré a jeho svědomí mlčí - on má přeci dobrý úmysl a o tom se nepochybuje.

Aneb: Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.