Měla všechno.

Měla lásku,

měla podporu,

měla zázemí,

měla ochranu,

měla zastání.

Měla fyzickou, psychickou i technickou pomoc.

Měla peníze.

Nic nemusela.

Nic nedělala.

Nic jsem nežádal od ní.

Nic jsem nežádal po ní.

Mohli jsme žít víceméně v klidu.

Ale ona řekla NE!

A všechno, úplně všechno zahodila.

Jen tak.

Spálila všechny mosty.

Zničila silnice.

Zrušila stezky.

Vzala si sny,

vzala si plány.

Vzala si naději.

Tiše doufám, že měla opravdu dobrý důvod.

A nebyl to protipřenos.

Nebo nějaká vymyšlená utkvělá představa.

A že to, co před týdnem udělala,

jí opravdu za to stálo.

Zůstala po ní hořkost

a smutek v duši.

Asi nikdy nepochopím, proč...

Bůh jí odpusť.

Já to nedokážu...