"Ale musíme počkat..."
"Počkat? Na co?"
"Až bude slunce zapadat."
Nejprve ses zatvářil překvapeně a potom ses sám sobě zasmál. A řekl jsi mně: "Já pořád myslím, že jsem doma!". Když je v Americe poledne, víme, že nad Francií slunce zapadá. Stačilo by, abychom se mohli ocitnout za minutu ve Francii, a viděli bychom západ slunce. Bohužel Francie je příliš daleko. Ale na tvé malinké planetě ti stačilo posunout židli o několik kroků. A díval ses na soumrak, kdykoliv se ti zachtělo...

"Jednou jsem viděl slunce zapadat třiačtyňcetkrát!"
A po chvilce jsi dodal:
"Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce..."
"Tedy v den, kdy jsi viděl západ třiačtyňcetkrát, bylo ti tolik smutno?"
Ale malý princ neodpověděl...