Zase jsem šel dlouhou ulicí, ačkoli moje účast nebyla dnes povinná.. Tedy zase.. Co to je "zase"? Už jsem touhle ulicí nešel dobrých osmnáct let a nešel bych ani minulý pátek, kdy jsem byl na setkání se svými milými bývalými spolužáky (a hlavně spolužačkami) ze základní školy. Nešel bych, kdybych neměl nemocné auto, to bych jel... A o hodně bych přišel..

Ta vlna vzpomínek, ten nával nostalgie... Tu ulici dobře znám, chodil jsem po ní často, velmi často a ne sám... Je prakticky stále stejná, jen auta se změnila, stromy vyrostly, zeleň zhoustla... Večer voněl deštěm, mokrými chodníky, trávou a rozkvétajícími keři.. Co já se tu nachodil.. Kde jste moje první lásky? Kolik najednou vytrysklo milých vzpomínek? A jedna za druhou? Stále se odněkud objevovaly nové a nové... Je zvláštní, co všechno člověk nosí v hlavě, aniž by to tušil...

Slušná fotka, co říkáte? Na to, že bylo cirka jedenáct v noci, pršelo a já nebyl právě střízliv nejen díky vlně vzpomínek... Ani to není moc rozklepané. (To já ne, to můj Finepix..)
Hezký den.

Kdo o to stojí, najde si v mém Videoalbu nahrávky z tohoto setkání...