Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku.
A pod hrušku talíř...
Sláva! Ty jsi malíř!

Nebudeme malovat žlutou tužkou, a nebudeme ani malovat hrušky. Já se rozhodl pro růže. Už jsem nejspíš kdesi psal, že mám slabost pro růže a protože jsem narazil někde v nějaké diskusi, nebo čert ví, kde to bylo, na zajímavý prográmek, dovolil jsem si ho testnout. Vezměmež tedy svůj noťásek, vybavme jej programem Gertrudis Pro a namalujme si růži. Jakou růži budeme malovat? No přece tuhle:

A namalujeme si ji nejdříve třeba pastelkou a zvolíme střední velikost, aby to nebylo moc divoké:

A co třeba olejomalba? Ne, žádná divočina, pěkně "small size" (angličtináři přeložtež si to sami):

Pastelky už jsme tady měli, tak co vyzkoušet pastely? Namalujeme si růži pastelem, co říkáte? A to pastelem o střední velikosti. Třeba takhle:

Líbí se? Pokud jde o mě, já si s tímhle prográmkem ještě chvilku vyhraju, než mě to přestane bavit. Tak popojděme dále. Co to tu máme? Styl malíře Van Gogha? Zkusme to:

Každá je trochu jiná, všechny se mi zdají moc hezké. Zkusíme scratch style - já bych to ani nepřekládal, v malířské terminologii programátorů se nevyznám, třeba to okomentuje Kobliha:

Jo, máte pravdu, vodovkama jsme ještě nemalovali. Tak co takhle?

Trošku ty vodovky vylepšíme:

Dobré, že ano? Člověk si fakt vyhraje. A to zdaleka není ještě všechno, ale já už víc červených růží nemaluju. Neukecáte mě. Fakt ne. No dobře, kapituluji před nataženou devítkou a ještě dám jednu růži. Tady jsem styly míchal a... a... a... A není červená a není jenom jedna. Ale jsou nádherné, co říkáte?

A už dejte pokoj, program si pořiďte a bavte se sami.