Už nějaký čas se mi honí hlavou to, co na sebe teď prásknu. Potřeboval jsem si trochu srovnat různě probíhající chaotické své myšlenky a ta písmenka, co následují, jsou výsledným efektem toho srovnávání. Já vím, stále je to poněkud nesouvislé, ještě to budu možná učesávat a dost pravděpodobně se k tomu znovu vracet, nebo to třeba bude mít pokračování. Ví to zatím jen málo lidí, tak to vyslepičme do světa ať se nemusím pořád opakovat. Je pohodlné říct: "přečti si to na Dni.."
Já vím, že to muselo přijít, ale proč tak brzy?
Ne, nestěžuju si, že se cítím ve svých necelých třiačtyřiceti ještě poněkud mlád na to, abych se zabýval dalším přírůstkem do rodiny, který navíc bych neměl na svědomí já (impotence budiž pochválena!), ale vinna by byla následná generace, to jistě ne. Jen jsem si říkal, že ti dva blbci mohli ještě chvilku počkat. Prý selhala antikoncepce... No jo, no, vnouče (že je to od slova "vnutit"?) jelo na dovolenou s tatínkem a vrátilo se domů s maminkou... Prý selhala antikoncepce.. Každá výmluva dobrá! Doprdelepráce měli s tím počítat, že budou v jiném prostředí a.. a... a... KURWA!!!!
Víte, co mě na tom štve nejvíc? Jestli to vyjde tak, jak je to plánováno, bude to nejchytřejší dítě na světě - jen co se narodí, už bude mít maturitu. Nejpitomější termín k porodu, který si mohli vybrat. Období maturitních písemek. Idioti! No nic, to půjde, ale řekněte, co by jim to udělalo, kdyby ještě aspoň půl roku počkali. Když už ne celý rok?
Budiž nahlas řečeno a přiznáno, že dcera aspoň zatím vypadá, že by to mohla zvládnout. Jenže.. Já vím, jak v posledních letech s každým "mi je dneska špatně" vylehávala doma a kolik kvůli toho zameškala vyučovacích hodin. A teď k tomu přibudou nevolnosti a problémy spojené s těhotenstvím.. Ačkoli chci věřit, že holka má upřímnou snahu to zvládnout, moje historická zkušenost mi říká něco zcela jiného. Chci věřit, chci se nechat překvapit, leč můj skepticismus oblohy se dotýká a dost možná i do Vesmíru daleko za hranice Sluneční soustavy míří...
O "mladým" poněkud pochybuju - podle těch kusých informací, co o něm mám, mu bude pomalu třicet, bydlí u rodičů, kteří se o něj starají a v jednom nejmenovaném baumarktu řeže dřevo na půl úvazku - když chcete nakoupit parapety, nebo kuchyňskou desku na míru, obracíte se na něj. Jemu to "stačí". Žádná ctižádost, nadšení, radost z práce, snaha, prostě nic.. Ale mohu se mýlit. Doufám, že se mýlím.. Já, neznaboh, říkám "Pane Bože dej, ať se jednou mýlím"..
Jo, už jsem synka viděl, mluvil s ním, je to chlapec pohledný, sympatický. Ale s holou řití. Ve třiceti... No chápete to? Kdo z vás si myslí totéž, co já o tom, o čem to svědčí? Já kdysi ve třiceti... Ne nebudu se chlubit tím, že jenom "režijní" náklady na provoz domácnosti byly tenkrát přes třicet tisíc (nerozebírejmež detaily, je v tom i leasing, provoz auta, nájemné, služby, jídlo, oblečení a tak) a já ty peníze tenkrát(!) dokázal bez problémů vydělat. A nežili jsme si špatně. To, že to je dneska trochu jinak, neřešme. Je to MOJE volba. Ale jak si to chtějí ti dva zařídit teď, to vážně netuším a opravdu by mě to zajímalo. Na to, že bude končit pomalu třetí měsíc, chlapec se ještě neobtěžoval přijít a probrat svoje představy. Ne, skutečně za ním nepůjdu. Opravdu ani náhodou. Je to jejich věc. Jen by mě to prostě zajímalo. Rád vím, co mě vlastně čeká.
Ona tedy bude nezaměstnaná, nekvalifikovaná, protože pravděpodobně nedodělá školu a pokud ji dodělá, tak to nebude v řádném termínu načež následně bude nepoužitelná na trhu práce. On bez vlastního (byť třeba i nájemního) bydlení, s holým zadkem, prázdným kontem a pracující na půl úvazku jako... Viz výše. To jsou fakt úžasné perspektivy. Úžasné perspektivy. A o své draze milované dceři a její připravenosti na partneský život bych si rovněž dovolil nepatrně pochybovat.
Mě cyp střelí...
Ale dobře mi tak, neměl jsem se ženit.
A co, dal pámbu zajíčka, dá proňho aj trávníčka. Požijeme, uvidíme... Slovo "nejde" nemám ve slovníku. A slovo "problém" prostě neznám.
(Možná to budu aktualizovat - podle stupně nasranosti mojí mladší dcery.)
Fajny deň fšeckim.