Byl jsem někým přiveden někam, kam jsem se původně ani náhodou nechtěl dostat, ale abych pravdu řekl, nijak toho nelituji. Už nějakou dobu mám cukání si trochu zavrzat a to, co se pomalu chystá, je jen logickým vyústěním nevyhnutelného.

Kdysi dávno před lety jsem chodil chvilku do "lidušky", učil jsem se hrát na tahací harmoniku - akordeon. Jak já to tenkrát nenáviděl. Úspěšně jsem celou svoji výuku bojkotoval a tak mě nakonec asi po půltřetím roce přestali trápit. Říkali mi "budeš litovat". Přiznávám jim všem přes propast času - milí moji, měli jste pravdu. Lituju, že jsem k tomu nenašel vztah. Pravda, po letech jsem se naučil chytit do rukou aspoň kytaru a jakž-takž se doprovázet, ale čím dál víc cítím, že to není ono. chci-li býti ozdobou recepcí a pohřbů, musím jít do sebe. Opráším kufr, vytáhnu akordeon a po letech se pokusím zmáčknout jak klapky, tak knoflíky basů a uvidíme. Objevil jsem pár zajímavých webů s podobnými nadšenci/zoufalci, takže v tom snad nebudu úplně sám.

Dodnes mám svoji starou harmoniku, musím se podívat v jakém je stavu a jestli drží měchy a nerozpadají se klapky. Tož mi držte pěsti. V nejhorším případě si koupím nějakou ojetinu pro radost.. A jak pravíl ten synek s tú krkošků - do roka a do dna. Či vlastně do roka a do dňa. Čas dozrál.