Už to začíná být pomalu nepříjemné - každé ráno škrábat námrazu z auta, přemýšlet, jestli náhodou mogul není v krystalech a jestli to natočím a rozjedu. Zatím to bylo bez potíží, to je fakt. No ještěže máme to globální otelování - dovedete si představit, jaká by tu jinak byla kosa?
Práce pořád ještě je, i když už to není takové šílenství, jako v prosinci, kdy jsem jezdil na čtyři akce každý den. Párkrát se mi i podařilo usnout za volantem - naštěstí (pro mě) jen na křižovatce, při čekání na zelenou, ale i tak je to docela zajímavý pocit. No tak když to půjde dobře, dáme dohromady pár kaček na travní traktor - už se mi fakt nechce pobíhat za sekačkou a možná i na daně něco zbude. Ale škoda každé koruny, kterou dostane erár.

Líný jsem jak veš. Původně místo těchhle keců tady mělo být pokračování Vymývání mozku. Jenže stačil nechtěný pohyb myší a hotový článeček je v prdeli. A fakt už se mi to nechce psát dneska znovu. Možná to znáte. Pilujete, cizelujete, leštíte, hledáte ta nejvhodnější slova a v okamžiku, kdy už jste skoro přesvědčeni, že TO JE ONO zasáhne Vis Maior a začíná se znovu. Jenže ono se znovu nezačíná. Už není sil k cizelování, už není dostupné zařízení k pilování, už není síla rozběhnout leštičku. Tak čau a zase příště - pokračování vyřešíme indickým způsobem a serem na to, hlavně zdraví.

Pusťte si třeba podcasting - dneska je tam pro Hablinu něco trochu optimistického.