(píše Pavel)

Mu džabale muzungu!
Právě jsem vás pozdravil v jazyku Luganda slovy: Moji bílí přátelé! Tento pozdrav už jsme začali používat úplně všichni. Ale zpět k dnešnímu dni.

Nádherné ráno bylo předzvěstí dalšího pěkného dne.

Dnešek byl ve znamení zprovoznění vodovodu. Zapojili jsme čerpadlo, propojili vodovod do ubytovny a odtud přidali kus souběžné trasy zpět, aby bylo umožněno i dalším lidem nabírat vodu.

Neoficiální zahájení provozu – otočení kohoutkem – provedl Jára a přitom pokropil (schválně) Steva a několik přihlížejících dětí. Kde se vzalo, tu se vzalo, najednou bylo kolem plno kanystrů na vodu a děti je začaly okamžitě plnit. Vodou se nešetřilo, protože jsme potřebovali vyčerpat studnu, aby se voda u pramene pročistila. Byl to pro mě, který jsem bez přemýšlení zvyklý otočit páku vodovodní baterie, velmi zvláštní pocit. Zvlášť, když jsem viděl ty děti kolem, jejich údiv a zároveň radost ve tváři.

Do večera se provedlo ještě pár úprav. Pokračovala práce na uložení kanalizace, přívodu vody do jednotlivých pokojů ubytovny a propojení elektrického vedení. Černí i bílí kluci zahrnovali hlavní trasu vodovodu. Dopoledne i odpoledne probíhala práce i ve třídách. Vymalovali a uklidili jsme další dvě třídy.

Druhým zážitkem dnešního dne pro mě bylo: Když jsme s Františkem zahrnovali kus výkopu, požádal jsem jednoho černouška, aby donesl buben a bubnoval. Spolu s ostatními dětmi jsme pak do rytmu tance hutnili navršenou hlínu.

Večer jsme navštívili další učitele a na úplný závěr dne jsme ještě prožili společné setkání a rozhovor se Stevem a Viktorií.

Jsem vděčný za den plný zážitků, legrace, práce a Boží ochrany a pomoci.

Díky za vaše modlitby a podporu nás tady v Butegu.

Pavel Hurta