(píše Klára)

Dnešní vstávání bylo kruté.  Zburcovalo nás mohutné startování motorky a další neidentifikovatelné zvuky. Leč snídaně, při které jsem konečně ochutnala slavné matoke (dušená banánová kaše bez chuti, chutnající jako neslané brambory), nás postavila na nohy.

Hned po ránu se na dvoře objevilo asi 10 žlutých andělů (jak je nazývá Daniel), v rukou krumpáče a lopaty a s nimi napochodovali dva chlapíci. Jeden se samopalem, druhý s proutkem. "Žlutí andělé" jsou vězni, kteří jsou najati na práci. Jeli jak fretky, i když ... kdo by nejel, kdyby nad nim stál jeden černoch se samopalem a občas byl druhým popíchnut proutkem.

Začali jsme pracovat, každý podle svých instrukcí.

Já s Míšou se snažíme připravit třídy, do kterých se v pondělí vrátí děti z dvouměsíčních prázdnin. Je to trochu výzva, protože jen dojet nakoupit barvy do bahna plné Mityany (celý den lilo), je na dvě hodiny. Obchodníci mají všechno poměrně na háku a chtít doklad si opravdu člověk rozmyslí.

Co mě fascinuje, je krása a bohatost přírody: ovoce od banánu, manga (které mi dnes málem spadlo na hlavu) přes chlebovníky, papáje, kávovníky až po další úžasné plody.

Dál mě fascinuje projekt, na kterém makají chlapi – přívod vody. Je to spousta práce za poměrně těžkých podmínek.

Večer usínáme při zvuku cikád a ptáků.

Klára