a to se nepovažuji za nějakého excentrika. Prostě čas od času přijde chvíle, kdy je zapotřebí průkaz totožnosti vyměnit. Ale je to mrsk, jak by se řeklo vojenským žargónem.

Dneska jsem si vyzvedl občanku, která by mi měla vydržet déle, než je obvyklé. Nečekáme již přírůstek (uvažuji, zda vyslat ženu do Františkovejch Lázní byl úplně ten nejlepší nápad, byl přece jen můj), nehodláme se 2-3 roky stěhovat, měnit stav, nestudujeme. Mělo by nám to vydržet. Doposud se vždy vyskytla nějaká příležitost, která vyžadovala výměnu dokumentu, vezmu to popořadě:

• je mi patnáct a mám svou první umělohmotnou hnědou, jednu z prvních hnědých na celém gymplnáziu, většina třídy má mazáckou červenou
• duplikát - po půl roce mi ji maminka vyprala, následuje duplikát stejné hnědé barvy
• ztráta - k tomu se váže příhoda s nahlášením ztráty, bohužel bych musel vyslovit své jméno, proto čtenáře ochudím, ale utkvěly mi fragmenty výslechu obtloustlého strážmistra: "Jak jste ji mohl ztratit? Kde jste ji ztratil? A našel jste ji?"
• titul, uznávám, že je to slabomyslné a trochu se za to stydím, ale účinné a třeba na vojně pomohlo výrazně
• změna trvalého bydliště
• sňatek - to bylo nejpříjemnější
• první dítě
• druhý dítě
• změna trvalého bydliště kvůli dětem
• třetí dítě

Je jich deset za osmnáct let. Za většinu jsem zaplatil nemalý správní poplatek, když měním řidičák - to chce stát každou chvilku - je to zadáčo. Připadám si trochu jako nezodpovědný občan, který nutí stát k neustálé akci. Když uvážím, že musím oběhnout banky, zaměstnavatele a jiné, už těch změn asi na čas nechám.

P.S.

Holky byly dnes báječné. Terezka se sice třikrát zabahnila z vlastních zdrojů, ale byly pomůcky po ruce. Absolvovali jsme totiž kešku jako dělanou pro výlet s dětmi po práci. Dostat děcka z jednoho hřiště na druhé byl nadlidský výkon. Ale nalezeno :)